22. prosince 2016

Anna Marešová: Ornament je zločin. Ale i zločin někdy funguje.

Profilový obrázek

Anna Marešová, nejvíc vzrušující česká designérka, získala cenu Red Dot za vibrátor Whoop.de.doo a teď přesouvá výrobu do modernější továrny.

Text: Jan Strmiska, Video: Petr Tomaides

Co si přejete k Vánocům?
Vibrátory. Hodně vibrátorů.

Tak proč nevyrábíte?
Já vyrábím. Ale pomalu, málo. Sám mám málo (smích).

Vidím tu v kanceláři samé holky. To je záměr?
Na takové to baleníčko a starání se o provoz jsou holky ideální. Ale mám i hodně kluků externistů. To, co tu vidíte, je každodenní tým, ale pak mám asi šestnáct lidí, kteří jsou externě. Třeba grafik, další designer… A vývojáři jsou samí kluci.

Co pro vás znamená ideální milovník?
Myslíte jako milenec? (směje se) Mám to asi stejně jako s partnerem. Musí být vtipný a zábavný. Měl by mít inteligentní smysl pro humor. Baví mě, když umí dobře překvapit. A jsem zastáncem toho, že kluk má dobývat holku. Nejsem ta, co by na začátku udělala první krok. I když se dnes role mohou měnit, myslím, že muž je stále lovcem, takže ho to víc baví.

Video z našeho rozhovoru s Annou Marešovou zkoukněte na Facebooku Zonky.

Co všechno je vlastně Whoop.de.doo?
Máme venušiny kuličky, teď už ve třech verzích: Pro ženy, které jsou po porodu, na posílení pánevního dna. Pak verzi, která má 65 gramů, to je taková zlatá střední cesta. A nově máme černé, nejtěžší, ty mají 102 gramů. A pak je to samozřejmě vibrátor, co dostal ocenění Red Dot.

Vibrátor Whoop.de.doo obdržel letos nejprestižnější světové ocenění za design, Red Dot Design Award.

Red Dot Award, to je nejvyšší designérský úspěch. Jaký to ale má komerční důsledek?
Funguje to tak, že Red Dot je určitá pečeť kvality. Když vidím, že má produkt toto ocenění, tak u mě stoupne. Protože vím, že je dobře vyrobený. To ocenění není jen za design, je to taky hodně o tom, jak kvalitně se produkt podařilo vyrobit. Red Dot tohle zohledňuje.

Projevila se cena i na vašich prodejích?
Právě s vibrátorem, který dostal cenu Red Dot, je problém. Nestíháme vyrábět. Přesouváme proto teď výrobu do jiné továrny, kde bude produkce automatizovanější a bude mít větší kapacitu. Řešila jsem přesun a změnu technologií půjčkou na Zonky. Každý týden to teď jezdím ladit do fabriky.

Takže o vibrátor Whoop.de.doo je takový zájem?
Dokonce teď máme čekací listinu. Je to jako když čekáte na kabelku Birkin. (smích)

Anička vysvětluje autorovi textu, jak funguje magnetické nabíjení Whoop.dee.doo.

Takže další stupeň bude Čína.
Ne! Čínu právě nechci. I když mám pocit, že je to boj s větrnýma mlýnama. Ale pořád mi stojí za to být v Čechách. Mě by nebavilo, kdybych to poslala někam do Číny, pak čekala, až mi něco přivezou, potom reklamovala a tak dál. Tady jsem přímo u procesu a vím, že se v Česku té kvality dá dosáhnout. Tak proč to dělat jinde?

Kniha Poorly Made in China je doporučené čtení od Anny Marešové. Použili jste dnes už víc než tři čínské výrobky? Pak tohle musíte číst!

Číňané už ale dnes dokáží vyrobit kvalitnější věci než my. Mají na to technologie, které nemáme.
Je to tak. Třeba některé knížky už se tu ani nedají vytisknout. Možná jdu proti zdi. Ale z dlouhodobého hlediska to může být zase jinak. Četla jsem teď knížku Made in Čína, kterou vašim čtenářům moc doporučuji. Čte se to skvěle, jako beletrie. Je to napsané z pozice amerického obchodního a výrobního agenta v Číně. Asiati jsou zvyklí na úplně jiný způsob jednání. A když pak chcete dodržet kvalitu, je vidět, jak je to s nimi opravdu nesnadné. Až bude Čína skutečně drahá a my už nebudeme umět vyrábět, nastane problém.

Co připravujete do budoucna?
Uvědomila jsem si, že jsem vytvořila značku, která se stará o ženy. A chtěla bych v tom pokračovat. Nemusí to být jen erotické pomůcky, mohou to být i další produkty pro ženy. A je jedno, jestli to bude župánek nebo něco jiného. Ale chci zůstat v ložnici a u žen.

Co váš připravovaný projekt svítidel?
Tou značkou pro ženy jsem měla na mysli Whoop.de.doo. Protože mám designové studio, vedle toho pracuji (tedy když mám čas) i na jiných zakázkách. To jsou právě třeba světla z vyhozeného skla, což byla původně moje dizertační práce – Luxury Oddments. Tomu bych se chtěla věnovat už v tomto roce. Zkumavky, různé laboratorní vybavení, skleněné trubice, kapiláry… Baví mě vzít staré věci a udělat z nich něco nového. Je to úplně jiné než průmyslová výroba, kde ladíte formy a výrobní proces. Tohle je víc o kreativitě. Tímto směrem bych chtěla jít.

Jak bude vypadat design erotických pomůcek za deset let? Může vzniknout něco nového?
Určitě je co vymýšlet. Ale mám teď chvílema pocit, že se často něco vyvíjí jen proto, aby byl nový design či nový produkt. Pro mě design neznamená jen to, že má věc nějak solidně vypadat, ale především že má sloužit. Mám ráda věci, které jsou navržené tak, že vydrží dlouho a jsou přínosem. Teď jsem třeba viděla peřinu, která se sama přikrývá. To je podle mě naprosto zbytečná věc. Nechtěla bych, aby byl svět plný takových kravin. Dává mi větší smysl vrátit se někam do minulosti k něčemu, co funguje, a pokusit se to vylepšit, než „vynalézat“ takovouhle věc znova. A samopřikrývací peřiny a podobné životní vylepšováky v nás navíc akorát rozvíjí to, že jsme příšerně líní.

Takže podporujete funkční design?
Hodně lidí teď uctívá minimalismus. Je to vidět i v interiéru. Něco jako malůvky na zeď, to se teď už moc nevidí. A mě ta strohost vlastně baví.

„Líbí se mi třeba věci od Dietera Ramse, což je designér ze šedesátých let. Dělal pro Braun. Teď na to navazuje třeba Apple.“

Ale prototypy světel, co tu vidím okolo, to není úplně minimalismus.
Přijde mi dobré, když zkumavky, které někdo vyhodil a já je znovu zpracuji, do toho konceptu sedí.

Já chápu minimalismus jako vizuální čistotu.
Nevnímám to tak, že máte jen holou zeď a čistý prostor. Minimalismus chápu tak, že jste s minimálními prostředky schopní udělat velký věci. Nemusí to být jen o tom, že je ta věc minimální ve vizuálním slova smyslu, ale i co se týká prostředků. Myslím, že i Whoop.de.doo je hodně lowbudgetová záležitost. Snažím se zbytečně nerozhazovat peníze a dělám jen nejnutnější investice. Dokonce i vyrábíme tak, že nemáme plný sklad. Pořád je spíš vyšší poptávka než nabídka. I tohle je minimalismus.

Co je pro vás konkurence? Womanizer? (pzn. redakce: podtlakový masážní strojek pro stimulaci klitorisu)
Womanizer z mého pohledu nevypadá úplně vábivě, i když asi funguje. (smích) Takže to úplně nevnímám jako konkurenci. Myslím, že to je hlavně o celkové filozofii firmy. Většina těchto výrobků se dělá v Číně ve velkém množství. Nejčastěji z plastu, říkám tomu barevné peklo. Jenom snad jedna z firem ty věci vyrábí vyloženě v Evropě, konkrétně v Německu. V tom jsou na tom podobně jako my, ale jejich design je zase úplně jiný. Takže to taky jako konkurenci nevnímám.

Těmi patriotskými Němci myslíte Fun Factory?
Ano, přesně. Říkám tomu jejich stylu Mountfield. Přijdou mi trochu jako zahrádkáři. Mají tam krtečka a delfínka… To my neděláme. (smích)

Jaké jsou nejčastější problémy s erotickými pomůckami?
Když jsem to konzultovala s gynekologem Jozefem Záhumenským, zadal si v lékařské databázi heslo erotické pomůcky a vyjelo mu šíleně moc úrazů. Proto je ten náš vibrátor na jedné straně hodně rozšířený, aby ho lidé nemohli strčit tam, kam ho strkat nemají. Protože pak to nejde vyndat. Říkal, že to může způsobit opravdu vážné úrazy.

Co bude za deset let v designu? Řekněme, že teď panuje minimalistické období. Může zase přijít expresivní vlna?
Určitě. Ono se to neustále střídá. Když se podíváte do historie, je jasné, že se to opakuje. Zdobilo se, pak se zdobilo ještě víc a pak všechno padne a ovládne to čistota. Já mám ráda tu čistotu, ale někdy se mi i líbí, i když jsou věci dobře přeplácaný. (smích) Ale je to hlavně o nápadu a citu. Buď ta věc funguje, nebo nefunguje.

Co jsou pro vás hezky přeplácané věci?
Taky se mi to mění. Ještě před deseti lety jsem měla období, že všechno musí být čisté a nikde nesmí být žádný dekor a nic navíc. Ale když jsem pak studovala v Anglii a viděla jsem tam jejich cihlové domečky se sedačkami a přeplácanými obýváčky, najednou jsem zjistila, že mě to vlastně taky baví. Takže když má něco šmrnc a je to dotažené, tak to funguje.

Vídeňský architekt Adolf Loos se zabýval tím, za jakých okolností je ornament zločinem, který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány něčemu užitečnějšímu. Vzpomeňte si na svoje facebookové zločiny všedního dne.

Takže hláška, že ornament je…
Ornament JE zločin! Ale i zločin někdy funguje, ne? (smích)

Jaké teď máte oblíbené designéry?
Spíš bych ráda zmínila jednu českou architektku, která dělá fakt výborné věci. Je to moje kamarádka Dagmar Štěpánová, má studio Forma Fatal a její interiéry jsou úplně skvělý. Je vždy o krok napřed než všichni okolo. Vždycky perfektně zkombinuje materiály, porozumí prostoru a hlavně účelu toho interiéru, a výsledek je vždycky úplně přesný. Je pro mě špička.

Jak může být zvláštní interiérový design? Přijde mi, že se vždycky jen poskládají věci vedle sebe.
Ale ona právě tohle nedělá. Když zařizuje prostor, navrhuje věci přímo pro ten prostor. Nenaskládá tam jen tak koupený nábytek. Nechává všechno vyrobit na míru. Což moc interiérovejch designérů nedělá, protože je to o hodně víc práce a je to dražší, ale jí to za to stojí. A to se mi na tom právě líbí.

Váš oblíbený módní návrhář?
Dospěla jsem teď k tomu, že bych si na sebe chtěla nechat všechno ušít od švadleny. Protože jsem drobná, všechny kalhoty jsou mi dlouhé a nemám úplně konfekční velikost. Takže už mám zadané kalhoty a sáčko. A je to podle toho, jak jsem si to vymyslela já.

Předpokládám, že vaše návrhy oblečení jsou minimalistické.
Ornament je zločin a u módy někdy až dvojitý. Líbí se mi pánské věci. A tak když chci něco v mojí velikosti pro holky, je tam pak ten zločin. Jsou tam vždycky nějaké blyštivé ozdůbky a cetečky. Úplně zbytečně vynaložená energie. Nějaké krystalečky… Říkám si: bože, to ne…

Jak se testují venušiny kuličky?
Mám takovou historku z konce roku. Probíhal zrovna Designblok a uvedení nové NOIR heavy edice a kolegyně Renata, která stála na stánku, mi říká: Prosím tě, já bych si ty nové těžké potřebovala vyzkoušet, abych to mohla sdělovat lidem. A protože nás zrovna bylo ve studiu šest, tak jsme si všechny vzaly kuličky a odešly hromadně na Staromák, to byl zrovna 28. říjen. Zakončily jsme to drinkem v kavárně Savoy a zkonstatovaly, že ty černé NOIR jsou nejlepší (smích).

Doporučila byste holkám něco, aby zůstaly stále krásné?
Ať se furt smějou. To je nejdůležitější. Uvědomuji si stále častěji, že psychika na všechno funguje nejvíc. Na tělo, na pleť, na krásu.

Taky máte zajímavý projekt a rodina ani blízcí už vás založit nemůžou? Nechoďte do banky, půjčte si od lidí. Na Zonky, kde lidé půjčují lidem. Levněji a s klidem.

Sdílet článek