Změna je život. Pokud by toto úsloví platilo doslova, v Česku by bylo poměrně mrtvo. Alespoň co se týká drobného bankovnictví – Češi si totiž na finanční migraci mezi jednotlivými peněžními ústavy nepotrpí. Přestože o změně banky uvažuje zhruba třetina Čechů, podle České bankovní asociace se tak nakonec rozhodnou asi jen dvě procenta z nich.

Možná je to lenost pátrat po výhodnějších podmínkách, možná obecná nechuť ke změnám. Každopádně čeští drobní střádalové patří k těm nejkonzervativnějším vůbec. Když si u nějaké banky otevřou účet, 98 procent z nich u něj zůstává i přesto, že nezískává nic navíc, nebo dokonce tratí.

Bez boje o klienta

Když už se lidé ke změně přece jen rozhodnou, je to kvůli vysokým poplatkům za transakce nebo vedení účtu. Po výhodách na trhu pátrá jen málokdo. A možná právě proto jich ani moc není, shodují se analytici.

Nakonec v praxi to můžeme pozorovat i na současné situaci. Přestože Česká národní banka letos zvýšila základní úrokové sazby už třikrát a bude v tom zřejmě i dál pokračovat, banky na to zatím nereagují a úrokové sazby spořicích účtů stagnují. Drobné zvýšení úrokových sazeb totiž pro banku nemá jiný efekt než růst nákladů a větší zvýšení je příliš drahé. Tento začarovaný kruh se zatím rozbít nepodařilo, a tak se růstu úrokových sazeb na spořicích účtech nejspíš v dohledné době nedočkáme.

Beze strachu o klienty, kteří by svým odchodem snižovali kapitál banky, k tomu prostě a jednoduše není důvod. Většina bank proto šetří svými benefity až na situace, kdy chtějí své klienty přesvědčit, aby ke konkurenci neodcházeli.

Jen výjimečně se tak na českém trhu objevují banky, které sázejí právě na odlákávání zákazníků od větších ústavů. Spoléhají se přitom na minimální výši poplatků a maximální zjednodušení veškeré administrativy kolem změny banky i používání samotného účtu.

Čtěte také: ,,5 důvodů, které stojí za finanční krizí“ ⇒

,,Když před deseti lety zasáhla téměř celý svět velká finanční krize, všichni se ptali, co se stalo.“

Strach z byrokracie

Jak úspěšní tito „tygři“ jsou, ovšem není úplně jednoduché zjistit. Velké banky totiž počty klientů, o které přišly, úzkostlivě tají. A údaje o nových klientech u bank menších pak zahrnují i zcela nově vzniklé účty.

Pokud ale budeme vycházet z údajů České bankovní asociace, která uvádí pouze dvouprocentní rozhodnost lidí ke změně banky, pak počty „přeběhlíků“ nebudou příliš závratné. A zdá se, že právě obava lidí ze složitosti celého procesu přestupu od jedné banky ke druhé často přispívá k výsledné stagnaci na trhu.  

Přitom ve skutečnosti je vše relativně snadné.

Stačí si zřídit nové konto, dát souhlas s převodem peněz ze starého účtu a banka vyřídí formality sama. Na převedení starého účtu má nová banka třináct pracovních dnů. Výpovědní lhůta u původní banky je obvykle třicetidenní.

Původní banka navíc už ani nesmí klientovi v odchodu ke konkurenci bránit, například účtováním poplatků za zrušení účtu.</s