9. listopadu 2018

Boom sdílené ekonomiky Česko teprve čeká. Jsme připraveni?

Lukáš Zelený

Přestože popularita služeb, jako jsou Airbnb nebo Uber, stále stoupá, samotný fenomén sdílené ekonomiky na svůj skutečný boom v Česku teprve čeká. Optimistickou perspektivu mají podle analytiků stále služby spojené s ubytováním a dopravou, sdílená ekonomika by se ale brzy mohla rozšířit například i do zdravotnictví nebo maloobchodu. A společnost by se na tuto expanzi sdíleného „bohatsví bez vlastnictví“ měla důkladně připravit.   

Jak už samotný název napovídá, sdílená ekonomika je postavená na sdílení, ale také půjčování nebo výměně majetku mezi lidmi. Můžete pronajímat nevyužitý pokoj, nabízet opravy v domácnosti, hlídání dětí, půjčování peněz nebo volné místo v autě ke spolujízdě. Vše většinou cestou mobilních aplikací, skrze které se nabídka setkává s poptávkou. Zákazník tak má na výběr, může si ověřit zkušenosti ostatních uživatelů a obvykle zaplatí méně.

Sdílená ekonomika také pomáhá vytěžit vlastníkům maximum z jejich majetku a příjemce služeb naopak přiměje k tomu, aby spotřebovávali opravdu jen tolik, kolik je nutné. Lidé tak mohou například používat produkty, které si nechtějí kupovat, a zbytečně tak nezatěžovat životní prostředí.

Velký potenciál

Současný rozsah české sdílené ekonomiky loni odhadla společnost Deloitte mezi 0,02 až 0,04 procenta HDP. To je v porovnání s vyspělými západními ekonomikami spíše nižší podíl, i když například Německo nebo Rakousko jsou v žebříčku ještě za Českou republikou. Naopak nejlépe se sdílené ekonomice daří ve Španělsku, Itálii, Nizozemsku nebo ve Velké Británii.

Uber patří mezi nejznámější společnosti ve sdílené ekonomice.

Zatím je tedy sdílená ekonomika v Česku stále relativně málo významným odvětvím. Na druhou stranu prošla velmi dynamickým rozvojem, uvážíme-li, že před několika lety téměř neexistovala. A analytici očekávají její další rozvoj. Už dnes se řada úspěšných nápadů postavených na principech sdílené ekonomiky dále rozvíjí. Příkladem je Uber a jeho služba UberEats, která zajišťuje rozvoz jídla, nebo UberPool, která zprostředkovává spolujízdu. Firmy si tak mohou zajistit nejen nové zdroje příjmů, ale diverzifikací své příjmy stabilizovat.

A potenciál růstů ukazují i údaje Evropského parlamentu z roku 2016, podle kterých dosahuje míra nevyužití obytných prostor až 5 procent, u vozů je to dokonce 60 až 90 procent. U ostatních kategorií zboží a služeb se míra nevyužití pohybuje až kolem 30 procent. To by mohlo znamenat slibnou perspektivu rozvoje sdílené ekonomiky a také její expanze do oborů, kde se zatím neprosadila.

Tato „půda neoraná“ často láká mladé, začínající podnikatele, kteří přitom nezřídka spolupracují s významnými společnostmi v rámci nejrůznějších start-upů. Pro začátečníky je přitom podpora zavedených společností často klíčová a samotné firmy se tak snaží přizpůsobit požadavkům trhu.

Byrokracii navzdory?

Rozvoj sdílené ekonomiky je pravděpodobně nezastavitelný. Je potřeba, aby se na něj připravili nejen spotřebitelé a firmy, ale také veřejná správa. Ta česká ale zatím spíše přešlapuje na místě. To dobře ilustrovala například kauza kolem služby Uber nebo současná diskuze nad regulacemi služeb typu Airbnb.   

Sdílím, sdílíš, sdílíme aneb O co a proč se v Česku „dělíme“  

Podle analytiků by měl stát zejména zajistit vhodné legislativní prostředí jak pro rozvoj sdílené ekonomiky, tak pro rozvoj tradičních odvětví a zároveň by mezi nimi měl zajistit férovou konkurenci. Současná právní nejistota totiž udržuje nové formy podnikání v pololegálním režimu, což komplikuje především ochranu spotřebitele a omezuje i samotný potenciál sdílené ekonomiky.

Stejně tak by ale nemělo smysl platformy sdílené ekonomiky omezovat, sankcionovat nebo zakazovat. Snahou zákonodárců by mělo být nastavit takový zákonný rámec, který by podpořil rozvoj sdílené ekonomiky a současně všem stranám garantoval ochranu jejich práv. Přiměřená regulace by měla také zajistit správné odvádění daní těch, kteří sdílejí svá aktiva přes digitální platformy. Jednou z možností by mohlo být propojení IT systémů finanční správy s platformami na sdílení, což by výrazně snížilo jak náklady finanční správy, tak náklady těch, kteří svá aktiva sdílejí, na plnění daňových povinností.

Jistým vodítkem může být například sdělení Evropské komise ke sdílené ekonomice. A inspiraci nabízejí i některé evropské státy, které už speciální zákony ke sdílené ekonomice přijaly. Dobré výsledky hlásí například Estonsko, Belgie nebo Itálie.

Podíl sdílené ekonomiky na HDP podle různých metod výpočtu (zdroj: Deloitte)

Sdílet článek