Česko prožívá svých „sedm tučných let“. Že se ale zároveň blíží i těch pověstných „sedm hubených“, je zákonitý fakt. Česká ekonomika už pomalu ztrácí svou pružnost a nezbytné strukturální změny stát stále odkládá. Je tedy čas začít si klást otázku, jak připravené nebo nepřipravené nás další ekonomická krize zastihne.   

Říct, že krize přijde, je jako předpovídat, že ráno vyjde slunce. Tato zákonitost se nazývá hospodářský cyklus. V podstatě jde o pravidelné střídání relativního ekonomického růstu a poklesu. A toto plynulé kolísání ekonomické aktivity se pohybuje okolo dlouhodobého trendu. Samotná délka hospodářského cyklu se pak liší v závislosti na jeho původu nebo ekonomice, ve které k němu dochází.

Věčné přešlapování na místě

Jasno v tom měl už antický myslitel Aristoteles. Dodnes se nám dochovala jeho přímočará citace: „Přestaň čekat, až se tvé dveře do budoucnosti samy otevřou. Běž a otevři si je sám.“ 

Současná politická situace se ale touto moudrou radou bohužel příliš neřídí. Pro vysvětlení jen krátký přehled následků věčného přešlapování státní správy:   

Povolovací řízení většího developerského projektu trvá pět i sedm let. Ceny bydlení se navíc šplhají do astronomických výšin, naopak nedávná změna pravidel pro získání hypotéky znemožňuje zejména mladým rodinám zařídit si vlastní slušné bydlení.

Administrativní zátěž podnikání stále roste. Zakládání nových společností a živností je stále složité. Stejně jako daňový systém, který je navíc v řadě ohledů nelogický.

Důchodová reforma je ve stejném nedohlednu jako v době zrušení té předchozí. Už deset let také víme o  dluhové krizi obyvatel. K jejímu řešení jsme ale neudělali prakticky nic.

Vymahatelnost práva u soudů není rychlejší ani efektivnější. Přitom věznice jsou opět přeplněné. Mnohaleté zdržení projektu na elektronické náramky pro domácí vězně jen ilustruje kvalitu státní administrativy při zadávání veřejných zakázek.

Čtěte také: Finanční krize a související rozmach
P2P půjčování v USA ⇒ 

A v neposlední řadě je tu i  otázka bezpečnosti. Vyostřování mezinárodních vztahů nutí státy NATO k ostražitosti. Přesto se Česko dosud ani nepřiblížilo ke splnění aliančního závazku vydávat na obranu alespoň dvě procenta HDP. Má se to stát v roce 2025. Rezort ale zatím nebyl ani není schopný vypsat tendry tak, aby utratil alespoň takové peníze, které mu byly přiděleny.

Stát jsme my

Pokračovat bychom mohli dál. Vypadá to, že stát svá „tučná léta“, vhodná k prosazení potřebných reforem, jednoduše promrhal. Co ale s tím? To se tak trochu vracíme k Aristotelovi. Za kliku od dveří naší budoucnosti totiž musíme zabrat i my sami.

Téměř desetina Čechů a Češek nad 15 let má nějakou exekuci. Přes 150 tisíc osob má pak přes deset exekucí naráz. Tato data neziskové organizace Otevřená společnost ukazují bezradnost a  malou finanční gramotnost obětí dluhových pastí.

 

Po výhodnějších podmínkách pak mohou zapátrat i ti, kteří své pohledávky řádně splácejí. Každý, kdo má nějaký dluh z minulosti, by se měl podívat do smlouvy a zjistit, jestli neplatí zbytečně navíc. Zatímco v roce 2014 bylo běžné mít úvěr za 15% úrokovou sazbu, dnes je možné sehnat i mnohem levnější, například za 3,99 %. Ušetřit můžete až několik desítek tisíc.

Komu naopak nějaké peníze v rodinném rozpočtu zbývají, může zauvažovat o vhodné investici. Tím může své úspory zhodnotit. Výnosy z dobré dlouhodobé investice totiž dokážou člověka zajistit i do budoucna a třeba mu tak pomohou vyhnout se těm nejhorším dopadům příští ekonomické krize.