10. dubna 2018

Cesta k pražírně vedla přes čaje

Tereza Sládková

V Kroměříži našel Josef Hora nejen domov, ale i svou Kávu Kroměříž. Cesta k vlastní pražírně byla dlouhá, ale „kousnul jsem se“, říká dnes Josef a tímto zve všechny milovníky kávy – třeba i vás, zájemce o Zonky – na čerstvě praženou kávu.

Vůně kávy se line, už když jdu po Šafaříkově ulici v Kroměříži. Těším se, jak malá holka. V pražírně jsem nikdy nebyla, a tak ráda ochutnám čerstvě praženou kávu. Josef je spolu s manželkou nadšencem nejen kávy, ale také čajů, které to vlastně vše odstartovaly. S kávou v ruce a jedním velkým uchem poslouchám příběh, který nás zavedl až do roku 2012.

Jak to v životě chodí, i tento příběh byl dílem okamžiku, začíná Josef s vyprávěním. V roce 2012 jsme s manželkou otevřeli malý obchůdek s čajem a kávou. V té době jsem se zabýval spíše čajem a káva byla v pozici doplňkového sortimentu. Tehdy jsme nabízeli hlavně běžné komerční kávy. Jednou v létě jsem u grilu seděl se svým kamarádem Alešem z dob studií. On byl již tehdy veliký „kávomil“, a tak se mě ptal, jak se nám vůbec s kávou daří. Vzpomínám si, že jsem tehdy jen řekl něco jako – ale jo, je to dobrý, jen lidi se občas zeptají, zda nemáme něco lepšího. No a Aleš vlastně jen tak z legrace řekl, ať si k tomu udělám pražírnu. Řekl jsem mu, že se snad zbláznil, a dál jsme se tomu nijak nevěnovali.“

Prní pražící stroj si Josef pořídil v roce 2013.

Ale to bys nebyl ty, abys to dal k ledu. Zvlášť když sám říkáš, že nevěříš na náhody.

Přesně jak říkáš. Po čase se mi samozřejmě ta myšlenka vrátila. Zároveň jsem si vzpomněl na pana Plška z Šenova u Havířova, odkud pocházím. Pan Plšek pražil kávu hned po revoluci, a tak jsem se za ním vydal s nadějí, že se něco o pražení dozvím. Když jsem tam přijel, zjistil jsem, že pan Plšek již téměř nepraží. Byl z toho tedy jen krátký, ale velice inspirativní rozhovor. Kousnul jsem se a hledal dál. Na jaře roku 2013 jsem koupil první pražicí stroj. Následovala řada pokusů, co ti budu říkat. Vždy u nich byl Aleš (smích). Pak už si ani moc nevzpomínám, jak dlouho to trvalo, ale bylo to hodně dnů, kdy jsme zkoušeli, pražili, ochutnávali a snažili se najít ten nejlepší postup.

Hosté v pražírně v Kroměříži.

Jelikož vím, že vše začalo u čaje, tak mě zajímá, jaký vztah jsi měl vůbec ke kávě před tím vším. Pil jsi ji vůbec?

Kávu jsem pil jako student, a to celkem hodně. Tehdy jsme s oblibou při objednávání říkali „prosím hodně kafe, málo cukru“. Nemělo to žádný hlubší význam, ale dodnes mi ta věta zní v uších u každého šálku, který si připravuji. Pak následovalo téměř desetileté čajové období a vše změnila až ta letní grilovačka s Alešem v roce 2012.

Místa, která vznikají i díky Zonky, je stále víc.
Podívejte se, možná jsou i kolem vás ⇒

Jaký pozoruješ u ostatních lidí vztah ke kávě? Vnímáš, že se lidé více zaobírají tím, jakou kávu pijí? Přece jen je už jiná doba a kavárny jsou na každém rohu. Druhů kávy je také mnoho.

Vidím to velice dobře. Lidé za několik posledních let pochopili, že káva nemusí být nutně jen černá. Rádi experimentují a ochutnávají. Bude to sice ještě běh na dlouhou trať, ale kávová kultura jde v naší zemi dost nahoru. Což mě samozřejmě moc těší. Je to požitek a jsem rád, když to takto vnímají i ostatní. Pro spoustu lidí je káva denním nápojem. Káva, stejně jako ostatní potraviny a nápoje, podléhá módním trendům. Lidé si dnes vybírají svou kávu stejně jako chléb. V době krátce po revoluci byl v obchodě ve většině případů pouze kmínový chléb a stejně tak klasická zrnková „standardka“, jež má ve většině případů svůj původ ve Vietnamu. Dnes máme v regálech nepřeberné množství chlebů. Lidé se naštěstí stále učí naslouchat svému já a už nekoupí jen tak něco. Koupí si to, co jim chutná. A je úplně jedno, zda je to chléb, nebo káva.  

Sám Josef vypije denně 2 až 4 šálky kávy.

Musím říct, že to ráda slyším. Je přece skvělé, že si každý z nás může najít přesně to, co mu chutná a vyhovuje. A jak říkáš, je to stejné u chleba i kávy. Dokážeš vlastně sám za sebe říct, jaká káva lahodí tvým chuťovým buňkám nejvíce?

Nemůžu říct, že mi jedna káva chutná více než druhá. Obecně si myslím, že neexistuje špatná káva, existuje pouze nevhodně zvolená káva k dané náladě či chuti. Piji denně dva až čtyři šálky. Ráno je to hořké americano a to stejné i odpoledne. V průběhu dne pak dojde vždy na nějaké přátelské povídání nebo obchodní jednání a u toho ve většině případů dojde na něco mléčného, třeba latté nebo cappuccino. Večer pak pro navození klidu další americano. Americano je také vlastně nazýváno velkým espressem, velkou kávou, velkým lungem. Je to klasické espresso dolité vodou na cca 200 ml. No a z toho vlastně vyplývá, že nejraději mám právě americano – i když se mi to označení vůbec nelíbí. Pokud však myslíš kávu jako takovou, pak by to byla Cuba Serrano Lavado.

Prodejna v Kroměříži.

Káva z Kuby? Hm. A já myslela, že jejich produkce kávy klesá. Dost mě překvapuje, že v Kroměříži takovou máte. Jak si vlastně vybíráš dodavatele?

Bude to znít jako otřepané klišé, ale ta kritéria jsou klasicky dvě. Tím prvním je kvalita dodávaného zrna a tím druhým pak spolehlivost a renomé daného partnera. Díky mým rodičům se dá říci, že podnikám od 16 let. Za tu dobu jsem pochopil, že cena dané komodity je důležité kritérium, ale naštěstí ne jediné. To, že je něco nejlevnější, nemusí znamenat a většinou ani neznamená, že je to nejvhodnější. Více než cena je pro mě důležitý vztah s dodavatelem. Věřím tomu, že když se něco dělá poctivě a dobře, tak jsou to minimálně dvě třetiny z celkového úspěchu. Jde převážně o komunikaci, spolehlivost, ochotu řešit nemilé problémy. Mít u sebe partnera, o kterého se lze kdykoliv opřít a na kterého je možno se vždy spolehnout, je důležité nejen v životě, ale i v podnikání.  

Aby podnikání mohlo dále růst, obrátil se Josef na Zonky.

To máš naprostou pravdu. Kéž by to takto vnímalo více z nás. Ale naštěstí podobně smýšlející lidé jsou i na Zonky, kam tě také cesty života přivedly.

Ano. I toho skeptika z Kroměříže (smích). Tedy na začátku, pak jsem byl samozřejmě spokojený. Finance jsme začali řešit, když jsme chtěli pořídit stroj, který by nám umožnil další růst a především pak ušetřil také trochu času. Nejprve jsme chtěli jít cestou klasického provozního úvěru. Pak mi ale kolega poradil, ať zkusíme Zonky. Prý je to levnější, rychlejší a pohodovější. Moc jsem tomu nevěřil, ale formulář jsem přesto vyplnil. To, co se dělo v následujících hodinách a dnech, byl doslova koncert. Pozitivní přístup operátorů, blesková a jednoduchá komunikace, minimum papírování a za tři dny byly peníze na účtu. Může to znít jako sci-fi, ale vážně to tak bylo. Nerad si půjčuji peníze. Pokud to jde, tak se vždy snažím zvládnout vše za pomoci vlastních zdrojů. Jsou ale věci, na které se prostě nedá našetřit za pár dnů či týdnů. A tak než čekat je určitě lepší najít si silného partnera, který pomůže. Když za to navíc ten partner chce rozumnou „odměnu“, tak není co řešit. Čekat a šetřit by sice představovalo klid a žádný dluh, ale taková délka by mohla znamenat, že se potřebné modernizace můžu dočkat až v době, kdy už o ni třeba ani nebudu stát.

Silný partner, na kterého se můžete spolehnout v podnikání i vy, to je Zonky. Zkuste to také, ať nepromarníte svou životní příležitost a můžete si plnit své sny.

Sdílet článek