Vlastníte dům, zahrádku nebo třeba rovnou kus lesa? Pak vás tato povinnost rozhodně nemine. Daň z nemovitých věcí platí vlastníci každý rok. A proti jiným daním má jednu odlišnost – platí se dopředu.

Daň z nemovitosti se skládá z daně z pozemku a daně ze staveb a jednotek. Plátcem je nejčastěji vlastník nemovitosti, někdy také nájemce. A ve výjimečných případech i uživatel pozemku – třeba když je majitel neznámý.

Některé stavby jsou od daně naopak osvobozeny. Například obytné domy, jejichž vlastníkem je držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P pobírající příspěvek na živobytí.

Přiznání jen jednou?

Zatímco přiznání k  dani z příjmů je každoroční povinností, přiznání k dani z nemovitých věcí podáváte jen jednou. A to vždy do konce ledna na územní pracoviště krajského finančního úřadu, na jehož území se nemovitost nachází. Finanční úřad vás pak automaticky každý rok vyzývá k zaplacení.

Nové přiznání tak podáváte, jen když nabudete novou nemovitost anebo se na vaší stávající něco výrazně změní. Například pokud jste přistavovali, měnili rozlohu pozemku nebo z něj třeba udělali stavební parcelu.

Daňové přiznání musíte odevzdat také v případě, že v jednom kraji vlastníte víc nemovitostí a některou z nich jste prodali. Naopak přiznání nemusíte podávat po prodeji jediné nemovitosti, kterou jste v daném kraji vlastnili. Úřadu je ale třeba takovou skutečnost do konce ledna oznámit. Jinak hrozí, že vám finanční úřad předepíše daň z pozemku nebo stavby, která už má dávno jiného majitele.

Větší obec, větší daň

Výši daně vyměřuje na základě daňového přiznání finanční úřad. Ten pak plátce vyrozumí rovnou složenkou. Zaplatit je ale možné také přímo na pokladně příslušného finančního úřadu, převodem na účet anebo prostřednictvím SIPO.

Při výpočtu výše daně hraje roli hned několik faktorů. Je třeba rozlišovat mezi daní z pozemků a daní ze staveb a jednotek, protože každá se počítá jinak. Vliv na výši daně má i obec, kde se nemovitost nachází. Výše daně tak není všude v republice stejná. Stejná je pouze základní sazba daně, která činí kupříkladu u obytného domu 2 Kč/m². Ta se násobí příslušnými koeficienty. Výsledná výše daně pak závisí na velikosti obce, kde se nemovitost nachází. Ve velkých městech je zpravidla vyšší.

Samotná daň je pak splatná vždy k poslednímu dni v květnu příslušného roku. A znamená to, že v tomto termínu už musí finanční úřad peníze mít. Nestačí je teprve posílat. Jen v případě, že výše daně přesáhne 5 000 korun, si můžete platbu rozdělit na dvě splátky: na první květnovou a na druhou, kterou musíte zaplatit nejpozději k poslednímu listopadu.

Daň za všechny nemovitosti v jednom kraji se platí společnou platbou. Pokud ale vlastníte nemovitosti ve více krajích, podáváte daňové přiznání v každém kraji zvlášť.

Dobrá investice

S takovými vícerázovými platbami daně musí počítat například lidé, kteří investují do nemovitostí. V poslední době v Česku přibývá například zájemců o víkendové stavby, které samozřejmě dani z nemovitých věcí také podléhají.

Vlastnit chalupu, kterou budete pronajímat, anebo rovnou investiční byt dnes rozhodně není nedosažitelné. O  pobyty na chalupách je v Česku nebývalý zájem a na tyto podnikatelské projekty se už běžně využívají hypotéky. Pro rekonstrukce a dílčí úpravy pak i spotřebitelské půjčky.

Na druhou stranu je ale třeba počítat s tím, že každá cenová spirála jednou skončí a ceny nemovitostí dříve či později začnou klesat. A zájem o pronájmy víkendových nemovitostí může vystřídat jiný trend. ČNB se už nějakou dobu snaží přehřátý trh zchladit řadou restrikcí a odborníci očekávají během následujících dvou až tří let redukci cen od 10 do 30 %. Ať už kvůli růstu úrokových sazeb s ohledem na fixace hypoték, anebo zpomalení ekonomiky a snížení mezd.

Jen zkušený investor v takovém případě dokáže odhadnout, zda je výhodnější s prodejem neotálet, anebo se naopak vyplatí vyčkávat s nadějí na další růst. Pokud zvolí druhou variantu, může na výnos z nemovitosti čekat i několik let.