24. února 2017

Nejde jen o nedbalost. Za extrémní počet exekucí může systém, říká právnička

Profilový obrázek

Stačí tři noci na záchytce v Plzni a najednou má člověk na krku víc než stotisícový dluh. Dostat se v Česku do exekuce jde snáze, než si často myslíme. „Není sporu, že dlužníci mají platit své dluhy. Systém vymáhání byl však u nás dlouhodobě nastaven tak, že se neférovým věřitelům dařilo si vymoci na dlužníkovi částku zcela neadekvátní původnímu dluhu,“ říká advokátka Kristýna Dolejšová Kabelová. Dlouho vedla právní oddělení ve společnosti Člověk v tísni, a zkušeností s těmito praktikami má tedy víc než dost. Doufá ale, že většinu na trhu získají férové společnosti.

Text: Natálie Veselá, Foto: Marek Novotný

Kolik lidí má u nás exekuci?
Již několik let se počet lidí s exekucemi pohybuje kolem jednoho milionu. Počet exekucí je aktuálně kolem 4,5 milionu řízení. Zásadní je průměrný počet exekucí vedených vůči jednomu člověku, který se dlouhodobě zvyšuje. Již v roce 2015 mělo více než 50 procent lidí v exekuci čtyři a více exekucí.

Jak snadno se v Čechách dostane člověk do dluhu? Může za to vlastní nezodpovědnost?
Existují zcela absurdní případy, kdy se klient pouze o dva dny zpozdil s platbou za dodávku elektřiny a za úrok z prodlení splátky ve výši 0,67 Kč nakonec zaplatil 21 tisíc korun. To bych za nezodpovědnost dlužníka nepovažovala. Na druhé straně je celá řada dlužníků, kteří skutečně nepostupují obezřetně.

Obecně lze říct, že systém právních norem nahrával neférovým věřitelům, kterým se dlouhodobě dařilo si vymoci částky zcela neadekvátní původnímu dluhu. Klíčovými parametry takového mechanismu byly existence rozhodčího řízení ve spotřebitelských sporech, vysoké náklady soudního řízení, neregulované sankční mechanismy jako třeba 90procentní úrok a podobně.

Mluvíte ale v minulém čase. Už to neplatí?
Většinu z toho se podařilo v posledních letech změnit. Takže například náklady na vymáhání už takhle extrémně vysoké nejsou. Druhým problémem bylo rozhodčí řízení ve spotřebitelských sporech. To je  od 1. 12. 2016 novým zákonem o spotřebitelském úvěru zakázané pro nově uzavřené smlouvy a znamená, že již není možné, aby místo nezávislého soudu ve spotřebitelském sporu rozhodoval rozhodce, což mohl být v podstatě kdokoliv. Ve smlouvě byla tato skutečnost často napsaná někde na konci minipísmem a jejím podpisem jste se vzdali práva na projednání před nezávislým soudem a řady dalších práv, které by dlužník běžně měl v řízení před soudem.

Jak to bylo s nezávislostí rozhodců? Byl to problém?
Problémem je i skutečnost, že řada rozhodců byla fakticky ekonomicky závislá na věřitelích. Podle mezinárodních standardů by takový rozhodce měl rozhodovat tak dva až tři případy se stejným věřitelem v posledních třech letech.

Setkala jsem se s případy, kdy jeden rozhodce v posledních 10 letech rozhodl 27 tisíc sporů pro jednoho věřitele. Často to šlo jako přes kopírák. Tady se evidentně nedá hovořit o nezávislosti.

Kdyby se takové případy dostaly k soudu, vedle celé řady procesních práv k ochraně dlužníka by navíc soud pravděpodobně celou řadu sankcí a pokut, které si věřitelé nastavili, vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy a věřiteli by je nepřiznal.

Teď to vypadá jak?
Nové smlouvy s rozhodčí doložkou již nemohou být uzavírány se spotřebiteli, nicméně ještě řadu let budou rozhodci rozhodovat spory ze smluv vzniklých před 1. 12. 2016, tedy ještě řadu let budou tyto sporné rozhodčí nálezy figurovat v exekučních řízeních. Navíc jako důsledek výše popsaných negativních mechanismů jsou nyní ještě vedeny statisíce exekucí na základě dříve vydaných neplatných exekučních titulů, zejména rozhodčích nálezů. Proti tomu se lze bránit, ale nejde o zrovna jednoduchý procesní postup. O situaci přitom vědí jak exekutoři, tak soudci, ale pokud se neozve a nebrání samotný dlužník, tak s tím nikdo z odpovědných aktérů nic nedělá.

Jak je to s novými smlouvami?
Pokud jde o nové smlouvy, doufám, že většinu již budou na trhu tvořit férové společnosti, které mají zájem na dlouhodobém, oboustranně výhodném vztahu s klienty.

Takže místo rychlé žaloby se budou efektivně snažit klienty v prodlení upozornit na hrozící vymáhání. I nadále se člověk snadno dostane do prodlení s nějakým závazkem, ale lze očekávat, že častěji než dříve bude tato situace vyřešena k oboustranné spokojenosti dlužníka i věřitele.

Co mám udělat, když mi najednou přijde dopis, že někomu dlužím spousty peněz, ale já o tom nevím?
Je nutné pokusit se co nejrychleji zjistit, jak měl dluh vzniknout, a zjistit stav vymáhání dluhu. Doporučuji okamžitě kontaktovat věřitele a vyžádat si podklady týkající se vzniku dluhu nebo nahlédnout do soudního nebo exekučního spisu a zjistit, jak a kdy měl dluh vzniknout. Poté je nutné zajistit si nějakou právní pomoc. V 90 procentech případů si v takové situaci jako laik sám neporadíte, nejste schopný posoudit, zda to je, nebo není vymáháno po právu.

Pomůže mi například osobní bankrot? Jak taková věc vypadá v praxi?
Oddlužení představuje možnost řešení zadlužení dlužníka, nicméně až na výjimky pouze za situace, kdy je dlužník schopen v pěti letech platit alespoň 30 procent dluhů, v případě oddlužení splátkovým kalendářem. V praxi to vypadá tak, že podáte k soudu návrh na povolení oddlužení na příslušném formuláři, kde musíte popsat všechny svoje dluhy a očekávané příjmy v následujících pěti letech, a musíte doložit svá tvrzení. Pokud soud rozhodne o úpadku, věřitelé mají lhůtu na přihlášení svých pohledávek. Poté se na takzvané schůzi věřitelů rozhodne, jak bude oddlužení probíhat, a to konkrétně prostřednictvím splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty, prodejem majetku dlužníka.

Je ještě nějaký problém v legislativě?
Vysoký počet lidí v exekuci, stejně jako vysoký počet exekucí na jednoho dlužníka, je důsledkem systému, který nahrával neférovým věřitelům. Z tohoto systému profitovala úzká skupina aktérů a všichni ostatní na to dopláceli, nejvíce pak daňoví poplatníci. Z výše popsaných chyb systému se již podařilo většinu odstranit.

Ještě zbývá snížit dravou konkurenci exekutorů, kteří se v zájmu věřitelů dopouštějí občas nezákonného jednání. Řešením by mohlo být zavedení teritoriálního principu výběru exekutora po vzoru naprosté většiny evropských zemí.

Naposledy teritorialitu zavedli na Slovensku. Dnes si mohou věřitelé exekutora vybrat a v rámci konkurenčního boje o zákazníka jsou někteří exekutoři ochotni přistoupit na nejrůznější sporné praktiky. Zavedení teritoriality by tomu zabránilo.

Jaký je nejbizarnější případ, který jste kdy řešila?
Těžko říci. Nyní považuji za skutečně alarmující systém fungování záchytné stanice v Plzni. Zastupuji klientku, která byla znásilněna a poté v průběhu jednoho měsíce skončila třikrát na plzeňské záchytce. Toto její jednání bylo typickým projevem traumatu obětí znásilnění. Systém záchytné stanice v Plzni doposud fungoval tak, že poplatek za jeden záchyt činil asi 4500 korun, což je mimochodem asi nejdražší v celém Česku. V Ostravě totéž stojí 600 korun.

Co se stalo pak?
Když žena ze stanice odcházela, předložili jí k podpisu uznání dluhu, jehož součástí byla rozhodčí doložka a často i zajišťovací bianko směnka. Pokud jde o rozhodce, který řešil spory týkající se tohoto dluhu, setkala jsem se pouze s jedním, který od roku 2011 rozhodl již 1374 případů a podle mého názoru je podjatý, neboť je ekonomicky závislý na věřiteli.

Jak se postupuje dál v případě dluhu, který vznikl kvůli záchytu?
V případě, že do 14 dnů nezaplatíte, věřitel uplatní smluvní pokuty, je podána žaloba k rozhodci, ten vydá rozhodčí nález, dluh je pak fakticky rozdělen a exekučně vymáhán ve dvojím řízení. Ve finále má moje klientka za tři záchyty uhradit částku 106 000 korun. Navíc řeším i několik dalších případů záchytů, kde hrají roli psychická onemocnění a kde není vůbec jasné, jestli šlo o oprávněný záchyt.

Troufám si říci, že v každé jiné civilizované zemi by takový případ skončil na psychiatrii, a ne na záchytce. Celé je to hrozný hyenismus a nejhorší je, že jeho fungování je umožněno krajským úřadem.

Jak jsme na tom, pokud jde o dluhy a exekuce ve srovnání s jinými evropskými státy?
Například v oblasti výše odměn advokátů ve vymáhacím řízení bylo Česko skutečným unikátem až do 1. 7. 2014, kdy ministr Pelikán tyto odměny přiblížil evropským standardům. Podílela jsem se na srovnání pravidel dohledu nad poskytovateli úvěru. Nebýt poslanecké iniciativy poslance Klašky, tak bychom také vytvořili unikát, kdy by byl dohled jen nad subjekty s licencí, ale na ostatní by de facto nikdo nedohlížel, což by pravděpodobně ještě zhoršilo situaci. Naštěstí i zde jsme se přiblížili evropským standardům. Pokud jde o počty exekucí v jednotlivých zemích, taková data nemám, a nedokážu proto Česko s ostatními zeměmi v tomto srovnávat.

Můžete mi dát nějaký návod na to, jak se chovat, abych se nedostala do exekuce?
Je důležité dodržovat několik zásadních pravidel. Základem je čerpat služby, které si mohu dovolit, a vždy přitom zvažovat i situaci, že se má finanční situace může oproti současnosti zhoršit.

Například půjčka na dovolenou nebo na Vánoce jsou velmi špatná rozhodnutí. Lidé si často berou úvěry na blbosti.

To ale neznamená, že úvěr musí být špatná volba, můžeme jej použít na vhodnou investici, jako například hypotéka nebo vzdělání, nebo na řešení aktuálního problému, ale v tomto případě je důležité, aby se jednalo opravdu o ekonomicky výhodnější řešení.

Když už se člověk do prodlení dostane, je třeba s věřitelem včas komunikovat a snažit se domluvit odklad plateb. To platí v případě férového věřitele, pokud však máme závazek vůči neférovému věřiteli, je třeba co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc v podobě advokáta nebo bezplatné dluhové poradny. Vždy je ale třeba se zorientovat mezi svými závazky, protože rizika jednotlivých služeb jsou různá a tomu je třeba uzpůsobit zvolené řešení.

JUDr. Kristýna Dolejšová Kabelová, Ph.D. (1978)

Vystudovala právo na UK v Praze, na Turku Law School ve Finsku a na Institutu lidských práv ve Štrasburku. Zaměřuje se zejména na občanské právo včetně sporné agendy. Od ledna 2008 vede vlastní advokátní kancelář poskytující komplexní právní služby domácím i zahraničním subjektům včetně neziskových organizací.

Sdílet článek