16. října 2019

Hodnoty fair-play nevymřely, na jihu Čech jsou pořád velmi vážené

Sylvie Rosová

Záměrné zdržování hry, nadávání protihráčům a fauly – těmto nešvarům se hráči z SK Svatá Maří Magdaléna vyhýbají. Výhru si chtějí zasloužit férovou hrou a dobrými výkony. S tímto přístupem se u nich přátelská atmosféra drží i po případném prohraném zápase. Jak to vypadá nejen v šatně, ale zejména na hřišti, nám povykládal Martin Skalický. 

Jako člověk pocházející z hokejového prostředí kolem sebe slýchám mnoho vtipů a narážek na fotbalisty a jejich přístup ke hře. Nejeden z vás si jistě dělal srandu z hráče ležícího na zemi, přísahajícího, že trpí bolestí, zatímco záběry říkají, že se jej protivník ani nedotkl. To a další nečestné způsoby, jak získat výhodu na svou stranu, jsou jedním z důvodů, proč část lidí stále nepodlehla kouzlu fotbalu. 

Proto jsem ráda, že se dnes setkávám se zástupcem týmu, který hraje férově. Prozraď mi, Martine, jak ses k fotbalu vůbec dostal?

Ještě než jsme začali hrát fotbal, hrál ho kolem nás každý malý i velký kluk a taktéž i děvčata. Každý k tomu byl veden rodiči od malička. Těm vytrvalým z nás to zůstalo a věřím, že stejně jako já toho ani ostatní vytrvalci nelitují. Je totiž fajn si vynahradit celé odpoledne a večer, v tom správném slova smyslu, na sport, smích, pokec a nějaké to pivko. 

Ve svaté maří jsou k fotbalu vedení od malička.
Ve svaté maří jsou k fotbalu vedení od malička.

Myslím, že s tímto přístupem jsou určitě všichni vytrvalci rádi, že stále hrají. Pověz mi něco o tvém týmu? Jak vznikl jeho název?

Náš tým je pojmenován podle názvu obce, která je pro změnu pojmenovaná po kostelu zasvěceném sv. Maří Magdaléně. Odtud tedy pochází název našeho klubu. Naše obec je mimo jiné také místo, kde hrajeme nejraději. Ono se vždy hraje nejlépe na domácím hřišti, kde vás vpřed ženou fanoušci. My máme to štěstí, že fanoušků se na úrovni naší soutěže schází nadprůměrně. Vůči protivníkům máme však i další výhodu, a tou je fakt, že naše hřiště je jedno z nejmenších v soutěži, a ne všem soupeřům to vyhovuje. Teda občas to nevyhovuje ani nám. (smích)

Takže ty a tvoji spoluhráči využíváte toho, že jste na menší hřiště zvyklí. Musím uznat, že to je skutečně výhoda, která vám jistě přinesla nejedno vítězství. Na tvém týmu mě toho ale zajímá víc. Co na svých spoluhráčích oceňuješ? A je něco, čím tě dokážou naštvat? 

Myslím, že všem týmům se lépe daří na jejich domácím poli. (smích) Ale zpátky k otázce. Na svém týmu určitě oceňuji, že přináší nová přátelství, výzvy i legraci. Co mě trochu vytáčí, je docházka hráčů na venkovní zápasy. Na domácím zápase je totiž vždy plná lavička, ale ven se některým prostě jet nechce. To pak těm lidem musíte volat, přemlouvat je a v tom nejhorším případě vám ani nezvednou telefon. To je asi to, co mi vadí nejvíc. Bohužel i přesto, že jsme o tom často diskutovali, tak se tato situace stále opakuje.

Tým Martinovi přinesl nová přátelství, výzvy i legraci.
Tým Martinovi přinesl nová přátelství, výzvy i legraci.

A co chvíle v šatně? Všichni vás vidí na hřišti, málokdo však ví, jak to vypadá v zákulisí. 

No, „vyvolení“ z nás mají rituál před každým zápasem, no dobře, spíš je to úkol. (smích) Každopádně tito lidé zařídí lajnování hřiště, pověšení sítí a všeobecně přípravu sportoviště. Někteří hráči mají před zápasem rituály, ty se však liší osobu od osoby. Někdo do svého repertoáru rituálů řadí například plácnutí přes zadek, kopnutí do holeně, které je určitě uskutečněno pouze pro zjištění, zda jsou na noze chrániče, no a někdo vypustí prdíka před zápasem. (smích) Nebudu lhát, ostatní, kteří o rituálech vědí, se daným jedincům vyhýbají. (smích)

Po zápase se nálada často liší. Občas se vytáhne nějaká výměna názorů ještě ze zápasu, je to taková součást povinné analýzy. Ale to není vždy, jsou lidé, kteří se k věcem nevrací už ani o poločase. Na druhou stranu je občas situace opravdu napjatá a jedincům pak stačí málo, aby vypěnili. Naši vtipálci si pak z těchto hráčů utahují, čímž uklidnění úplně nepomáhají. (smích)

Každopádně naše nálada po zápase nezáleží úplně na výsledku jako spíše na herním projevu každého z nás. Každý ví, co na hřišti nechal a jestli nemohl pro výhru udělat ještě více. Když pak trenér řekne, že jsme dělali, co jsme mohli, a bylo to i vidět, tak je atmosféra uvolněná a přátelská i po prohraném zápase. No a samozřejmě nesmí chybět vtípky, alkohol a legrace, někdy i do ranních hodin. (smích)

Takže i přes rozpory a nevydařené zápasy si dokážete společně strávený čas užít, to je to nejdůležitější. Podle čeho vybíráte nové hráče, kteří by chtěli být součástí vašeho týmu? 

Bereme vše, co má ruce a nohy. (smích) Ne, vážně, vše je o tom, aby nový hráč měl především zájem hrát u nás fotbal a tak nějak dodržoval naše hodnoty. Jako tým se totiž snažíme o koncept fair play, což znamená odbourávání nešvarů fotbalu, jako jsou zdržování hry, nadávání komukoliv a jiné hrubé fauly, které všechny mrzí. To, jestli nováček někdy kopal do balónu, je věc druhá. Od toho jsou tréninky a soustředění, aby se to naučil. Noví hráči většinou přicházejí ze známosti s někým z nás nebo na doporučení známého. 

Líbí se mi, že jsi zmínil férovou hru, ne všichni hráči jsou v dnešní době čestní a ženou se za výhrou i na úkor těchto hodnot, což ostatně můžete vidět, když vyměníte pozici hráče za pozici fanouška. To mě přivádí k další otázce. Jak jsi na tom s fotbalem v televizi? Sleduješ jej? A máš nějaký tým, proti kterému by sis rád zahrál? 

Asi jako každý fotbalista i my chceme zafandit svému oblíbenému týmu a někdy se i něčemu přiučit. Stává se, že se necháváme inspirovat i více a různé situace nebo „machrovinky“ vkládáme i do tréninku, kde to pak zkoušíme. Dost často se u toho i zasmějeme, líný Messi a nepřesný Ronaldo jsou jen dvě z mnoha oslovení hráčů. (smích)

Tým se snaží dodržovat koncept fair play. Zdržování hry nebo hrubé fauly u nich tak neuvidíte.
Tým se snaží dodržovat koncept fair play. Zdržování hry nebo hrubé fauly u nich tak neuvidíte.

Každý z nás má svého favorita, kterému nejen fandí, ale rád by si proti němu vyzkoušel také hrát. Já sám za sebe bych rád hrál proti našemu národnímu týmu z roku 2004, kde hrály jména jako Nedvěd, Poborský, Rosický nebo Koller. Takový tým by nás jistě v lecčem převálcoval, mohl bych snad pochybovat leda o rychlosti. Po další soutěži v hospodě by to ale nakonec stejně bylo nerozhodně. (smích)

Vy sami se tedy bez problémů stavíte i do role fanoušků. Co vaše přítelkyně, chodí vám fandit? 

Nesetkal jsem se s tím, že by partnerka někomu ze spoluhráčů zakazovala fotbal. Na druhou stranu nás fyzicky podpořit na zápasy chodí spíš menšina, která se občas dá spočítat na jedné ruce. 

Možná si holky užívají čas samy bez vás, stejně jako to děláte vy, když jdete na fotbal. Jsem si ale jistá, že vám vždy, ať už na hřišti, nebo z domu, drží palce. Mám pro tebe poslední otázku. Nedávno jste dostali nové dresy od Zonky. Proč jste se je rozhodli obléct? Co vás se Zonky spojuje? 

Jakákoliv podpora pro klub, jako je Svatá Maří, je super. Ušetří to na nákladech, protože jako malý tým můžeme díky špatnému přerozdělování čekat na dotace roky nebo na ně rovnou zapomenout. Klubu to navíc pomůže a tým bude vypadat zase svěže. 

Se Zonky mě pojí investování. Osobně jsem na tomto portálu investorem a díky newsletterům jsem se dozvěděl i o vašem programu. Tímto bych chtěl Zonky poděkovat za podporu, kterou našemu týmu poskytla. 

Sdílet článek