Je z Nymburka, pracuje jako manažer v IT, na jaře se chystá pořídit si Subaru BRZ a občas vyleze na nějaký komín. A říká, že je úplně obyčejný člověk a nestojí za to o něm psát. Jenže my si myslíme opak. Necelý rok investuje na Zonky a teď se rozhodl si od lidí sám půjčit – refinancovat úvěr právě na svoje vysněné auto.

Text a foto: Vjerka Muhldorfová

Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Určitě svoboda. Mám pravicové smýšlení, takže podle mě neexistuje nic víc než svoboda. A z ní vyplývající odpovědnost, samozřejmě. Zároveň si myslím, že by člověk měl tu svoji svobodu žít rozumně. Třeba se nesnažit z každého a za každou cenu vydřít korunu, i když by to třeba bylo legální. To je chování, které mě štve u některých politiků. Když vidím, jak jsou lidi slepí a věří usměvavým poselstvím na billboardech, tak jim to občas rozmlouvám.

Dotýkají se vás podobné věci hodně?
Mám několik politických i osobních postojů, za kterými si stojím, a ty obhajuji. Nejsem určitě fanouškem EU. Vadí mi dotační programy, které nepřerozdělují prostředky férově, a myslím si, že nejlepší by bylo, kdyby peníze zůstaly na původních místech. Stát by měl být hubený a řešit jen ty nejnutnější, základní oblasti. Zároveň jsem nepřítelem zbytečných byrokratických nařízení. Například různých kvót pro začleňování kohokoliv kamkoliv. Vidím to třeba v práci, na nějakou pozici bych měl vzít ženu, ale žádná se mi nehlásí, ale zato mi za dveřma stojí dva kluci, kteří by byli skvělí. To není nic proti ženám, naopak. Myslím si, že by bylo super, kdyby bylo všude víc holek, ale dobrovolně a ne kvůli kvótě.

Kdo je vám naopak sympatický?
Baví mě lidi, kteří se jednoho dne se probudí a řeknou si: „OK, vydělal jsem dost, uživil jsem spoustu lidí, teď už mám všechno, co potřebuju, a jdu někomu pomoct.“ Místo aby si nechali pozlatit ferrari nebo udělali podobnou kravinu. To je prostoduché plýtvání. Ale tou pomocí nemyslím ani to, že člověk majetek rozdá a bude dřít bídu s nouzí. A samozřejmě nechci, aby to pomáhání bylo nařízené zákonem, to by byla blbost. Takovéhle věci musí být dobrovolné.

„Já prostě oceňuju lidi, kteří sami přijdou na to, že pomáhání je dobré.“

Myslíte, že byste to v podobné situaci dokázal?
Věřím, že jo. Zajímám se o druhé i teď, jen nemám rád lidi, co se tváří jako oběti. Rád podporuju ty, kteří bojujou, i když jsou v těžké situaci. Například pomáhám mamince postižené holčičky, pro kterou shání peníze na léčení. Je to silná ženská, nevzdává to a nemá takový ten citově-vydírající přístup k získávání příspěvků. Nikdy bych nepřispěl lidem s košíčkama na ulici, protože nevím, kde ty peníze skončí.

Je něco, co v tomhle světě nechápete?
Toho bude dost. (smích) Třeba ten „růst růstu“. To není žádný oficiální ekonomický termín, to jsme vymysleli se sousedem. Člověk třeba jeden rok udělá ve firmě obrat milion, tak se pochválí, dá si odměnu a příští rok si nastaví cíle na 2 miliony. Za deset let udělá první miliardu, a tak si dá na další rok cíl 3 miliardy. Nevzpomene si už, že před pěti lety byl pro něj super úspěch dvacet milionů, a miliarda mu teď přijde málo. Spousta lidí to bere tak, že cílem je právě nekončící růst, ale mně to přijde nesmyslné. Tady končí moje pravicovost.

„Kdo má k dispozici devítimístnou sumu, měl by přemýšlet o tom, jak to lidstvu vrátit.“

Teď si sám kupujete poměrně drahé auto. Proč?
Kupuju si malého sporťáčka Subaru BRZ. Říkám tomu Porsche pro chudé. A proč? Už se mi nechtělo čekat. Je to desáté auto v mém životě a poprvé a zřejmě naposled si ho pořizuju úplně nové. Tak proč ne takové, které opravdu chci? Umím si spočítat, že když si teď koupím auto, které z půlky zaplatím a z půlky si na něj půjčím, zvládnu ho splatit a nevykrvácím u toho. Nemám zatím rodinu ani děti, takže nepotřebuju kombíka a můžu si udělat radost. Prodat ho koneckonců můžu vždycky.

Úvěr na něj refinancujete přes Zonky…
Zonkyho znám delší dobu, protože tam už asi tři čtvrtě roku investuju. Připadá mi to jiné než u jiných nebankovních služeb. Má to lidský rozměr, není to jen čistý kalkul a hon na prachy. Zonky myslím trochu lépe filtruje lidi. A když tam zavolá člověk, který by třeba i na úvěr dosáhl, ale oni si myslí, že by z toho měl spíš potíže, tak mu to třeba i rozmluví. Aby si nepůjčoval třeba na vánoční dárky nebo na nějaké jiné hlouposti.

Proč myslíte, že zrovna na vás se lidi složí?
No, samozřejmě je horší zaujmout, když za sebou člověk nemá opravdu silný příběh. Já akorát refinancuju úvěr na nepraktické auto.

„Rozhodl jsem se ale, že investorům za podporu něco dám, a všem, co mi přispějí nad určitou částku, posílám naše rodinné recepty.“

V létě na Zonky nějaký kluk inzeroval recept na kachnu a mě to motivovalo mu přispět. Tak jsem se rozhodl pro stejnou strategii. Recepty, co rozesílám, jsou navíc u nás doma vyhlášené a všichni se za nimi vrací. Fazolačka je rodinný recept mojí přítelkyně a burger je můj osobní. Vlastně rozdávám tajemství šéfkuchaře, a to některé lidi baví a motivuje mi přispět.

Máte burgerovou mánii?
Ani ne, prostě je mám rád. Vždycky jsem chtěl provozovat fancy burgrárnu. Vadí mi místa, kde nabízí „opečenej lančmít z mikrovlnky“ a říkají tomu hamburger. Rád bych jednou někde nabízel normální, dobrý a poctivý burger. Rád jím, umím něco uvařit, ale zatím nebyla příležitost. V Nymburku navíc zatím není pravá kupní síla, co ocení burger za 130 korun. Až nebudu vědět coby a budu mít splacenou hypotéku na dům, tak to třeba risknu.

Zatím nerad riskujete? Vzhledem k tomu, že ve volném čase lezete po komínech, mám pocit, že je to právě naopak.
To je trochu jiné riziko, spíš adrenalinový zážitek. Ale je pravda, že už pár let po komínech lezu, a poslední dobou dokonce už i legálně. Jsem členem Svazu českých komínářů a například loni jsme vylezli na nejvyšší komín v Evropě, v elektrárně Trbovlje ve Slovinsku. Pět hodin jsme tam jeli, dvě hodiny lezli na komín do výšky asi 360 metrů, pak zase hodinu dolů a jeli jsme zpátky. Člověk k tomu musí mít vztah, a to já mám.

Taky si chcete splnit sen nebo naopak podpořit někoho dalšího? Mrkněte na Zonky, kde lidé půjčují lidem. Levněji a s klidem.