13. ledna 2017

Jiří Čejgl: „Cokoliv může být P2P. Stačí jen dobrý nápad!“

Profilový obrázek

„Spím tak čtyři až pět hodin denně, ale vůbec mi to nevadí,“ směje se sympatický mladý muž, který v Česku spustil první aplikaci na sdílení aut. S pomocí Zonky. „Všem bych doporučil, aby šli za svým snem a nebáli se riskovat. Ne bezhlavě, ale realisticky. Mít finanční plán a nenechat se odradit,“ říká.

Foto: Jan Strmiska

Vím o vás, že jste nadšencem do P2P. A tak se ptám: Dá se věřit lidem?
Samozřejmě že dá. A o dost víc než některým komerčním společnostem, co vám naslibují hory doly, a ve finále je to úplně jinak. Zatímco když se přes nějakého garanta, jako je třeba Zonky, na něčem domluvíte s lidmi, nemusíte se bát. Navíc je na světě dost aut, sekaček a vrtaček, které neběží 24 hodin denně, tak proč si pořád kupovat další a další věci, když je můžeme sdílet?

Kdy jste se vůbec o existenci sdílené ekonomiky dozvěděl?
Je to tak čtyři roky zpátky, když jsem přišel z Pardubic do Prahy a začal jsem pracovat jako obchodní zástupce pro Kofolu. Tehdy jsem se poprvé potkal s Uberem a Airbnb, i když jsem ještě nevěděl, že jde o P2P.

Věděl jsem jen, že je to něco od lidí a pro lidi skrze nějakou platformu.

Přes Airbnb jsem se několikrát ubytoval a do budoucna plánuju taky pronajímat byt. Dnešní nájem je dost nestálá věc. Můžete mít nájemce, a ten vám po dvou měsících vypoví smlouvu, a máte problém. Zatímco s Airbnb máte nasmlouvané klienty, kteří se mění, a jistý zdroj příjmů. A protože mou celoživotní láskou jsou auta, nakonec jsem začal jezdit pro Uber.

A jaké to je?
Super. Člověk pozná spoustu nových a zajímavých lidí, celé je to o dost uvolněnější než v normálním byznysu. Navíc to končí jinak než vytahováním peněženky a handrkováním se o cenu. Lidi, co Uber používají, vědí, koho podporují, a dělají to vědomě.

Tahle zkušenost vás, přepokládám, inspirovala k založení služby RentBy…
Pořád jsem se vyptával lidí, tedy zákazníků, co jim tady ještě chybí, jakou službu by využili, kdyby nějaká byla. Furt jsem vyzvídal… (smích). Až jsem dospěl k tomu, že bych chtěl vytvořit aplikaci na sdílení aut. Člověk, který nevyužívá 100% svoje auto, ho za provizi nasdílí někomu jinému, kdo je v opačné situaci. Tedy potřebuje auto, a žádné nemá. To byl první krok. Pak přišla dlouhá etapa shánění toho, kdo a jak mi to vytvoří. Od grafiky přes IT až po shánění prvních vozů. Protože aplikaci na sdílení aut tu předtím ještě nikdo nedělal.

Byly tady webové stránky, ale já jsem to chtěl jinak. Podle toho, jak funguju v běžném životě já. Většina lidí dneska neodloží chytrý telefon.

A tady do vašeho příběhu vstoupil Zonky?
Ano a za to Zonkymu moc děkuju. V bance bych měl problém kvůli tomu, že jsem živnostník. Lidi to ale jako problém neviděli a bylo to až neuvěřitelné, jak rychle mi dali nejen důvěru, ale i svoje peníze. Takže jsme to vyvinuli, otestovali, spustili a začali vykazovat určitý měsíční obrat.

Takže teď už jste jen spokojený provozovatel?
Kdepak. Pro mě není prioritou mít jisté teplé místečko a jistý pravidelný příjem. Chci dělat různé věci. Čím víc nohou má židle, na které sedíte, tím bude stabilnější, když některá z těch nohou upadne. A tímhle principem se řídím. Hrozně mě baví práce s lidmi, i když to někdy není úplně jednoduché. Aplikace běží a z většiny se o její provoz stará kamarád. Já jsem si mezitím pořídil další firmu na stejném principu jako RentBy na dálkovou přepravu lidí i zásilek DriveBy. A teď řeším ještě SaleBy, což by měl být online autobazar. Jestli do toho jít, nebo ne. A další věci mám v hlavě i na papíře. A je dost pravděpodobné, že znovu využiju půjčku na Zonky.

Tu půjčku na RentBy už jste splatil?
No, já bych ji už býval splatil, ale část těch peněz, které mi „zbyly“, jsem přenechal mamce, která se dostala do finančních problémů a ani Zonky už jí nemohl pomoci, protože ji vyhodnotil jako příliš rizikovou. Splátky odcházejí pravidelně z mého účtu a mamka ten samý obnos posílá mně. Kdyby náhodou neměla, tak to za ni zaplatím já.

Jak se mamince povedlo dostat se do takovéhle situace?
Ona podnikala a bohužel jí spousta lidí neplatila faktury, navíc podle mě nehospodařila úplně dobře a postupně se jí dluhy nabalovaly jako sněhová koule, až dosáhly milionu korun. Dostala se k lichvářům, kteří nabízejí půjčku s úrokem přes 20 % na tři měsíce. Já jsem od rodičů kdysi dostal byt v Pardubicích, který jsem si chtěl nechat na Airbnb pronájem, a v tuhle chvíli jsem řekl, že takhle ne, a byt jsem prodal a dluhy jsme umořili.

Ty jo, to bylo teda na poslední chvíli, co?
Spíš tak za deset minut dvě, řekl bych (smích).

Mně se už taky jednou stalo, že jsem neměl peníze, a řešil jsem to půjčkou, abych mohl zaplatit další půjčku. Tak jako spousta dalších lidí tady v Čechách.

Jenže když se dostanete do takovéhle spirály, nedopadá to dobře. Přijdou o majetek, bydlení, a už to jede. Toho jsem si byl vědom, a proto jsem věděl, že mámě musím pomoct.

Jak se teď vlastně daří službě RentBy?
Zájem zákazníků tu je. Spíš nám chybí auta, někde je trošku složité přesvědčit majitele auta, že se nemusí bát ho půjčit. Za toho tři čtvrtě roku, co RentBy běží, jsme ale řešili jen jeden problém s poškrábaným vozem. Vyřešilo se to tak, že jsme ho nechali nalakovat na naše náklady, protože nešlo úplně s jistotou říct, kdo za to může. No a když je potřeba víc aut, máme dohodu s autopůjčovnami, které nám za výhodnější peníze poskytnou svoje vozy, a nějaký vozový park taky vlastníme, protože jsme s tím tak trochu počítali. Takže jsme schopní tu poptávku v pohodě uspokojit. V plánu máme rozmístění vozů s bezklíčovým přístupem různě po České republice, ale to už teď řeší spíš kolega.

A co máte v plánu teď?
Teď bych si rád pořídil ten byt na Airbnb pronájem, a tím pádem mě teď čeká řešení hypotéky. DriveBy se slušně rozjelo, protože si ho lidé doporučují mezi sebou. Zkoušel jsem dokonce na nějaký čas „vypnout“ webstránky, a hned se všichni ptali, jestli jsme skončili nebo co. Z toho mám pochopitelně radost. O dalších plánech zatím nechci mluvit.

Co vás žene dopředu?
Hlavně finanční nezávislost. Dřív mi pořád říkali: „Postav se na zem, jdi dělat do kolbenky, budeš dostávat patnáct tisíc a prostě žij život,“ když to přeženu. Já tohle nechci. Nikoho neodsuzuju. Mám třeba kamarádku, která pracovala u pásu a dostala lepší práci v kanceláři. Vrátila se k tomu pásu, protože ji to bavilo. Já to sice absolutně nechápu, ale proč ne.

Zatím jsem vždycky dosáhnul toho, co jsem chtěl. Třeba pomalu. Ale rostu.

A co vás štve?
Třeba směr, kterým se ubírá politika. Stát podnikání moc nepodporuje, hodně dobrých nápadů zasekne hned v zárodku. Což je škoda. Neříkám, že bychom měli překračovat zákony, ale takhle mezi nimi často bruslíme. Viz třeba Uber, který se pořád potýká se systémem. Protože P2P může být cokoliv, na co si vzpomenete, a byla by škoda, kdyby tomu nějak systematicky bránil stát.

Máte taky nápad na produkt nebo službu, která v České republice chybí, chtěli byste ho realizovat a přemýšlíte, kde na to vzít? Zonkyho investoři dobré nápady oceňují. Zkuste se obrátit na lidi.

Sdílet článek