28. prosince 2016

Karel Černohorský: „Jsem idealista a investování beru spíš jako charitu.“

Profilový obrázek

Přicházíme na zahradu v Prokopském údolí, kde nás mohutným štěkotem vítá obří pes a jeho zarostlý pán v klobouku a zvláštním kroji. Karel Černohorský, jeden ze Zonkyho investorů, mě usazuje na venkovní křesílko, obložené spoustou vlněných dek, a do ruky mi podává horký šípkový čaj. Začínám chápat, proč mi do telefonu říkal: „Hlavně přijeďte za světla…“

Text: Aneta Srdínková, Foto: Michael Kratochvíl

Investujete jen do půjček od lidí, nebo ve více projektech?
Beru to spíš jako charitu, útratu za svůj idealismus, a až pak jako investování, není to pro mě na prvním místě. Kdysi jsem ještě nerozvážně koupil akcie od zaměstnavatele, čehož teď trochu lituju. Spíš se snažím podporovat to, čemu věřím a co mám rád. Ať už to jsou malé kapely nebo cizokrajné obchůdky. Jsem rád, že tu jsou, a tak k nim jdu něco utratit. Tady kousek od nás v bývalé pastevecké chaloupce pořádá místní umělecké sdružení různé komorní hudební zážitky a další akce, celé údolí tím krásně ožije. Tohle jsem ochoten podporovat, protože jinak by to tu bylo o moc smutnější.

Další mou idealistickou investicí je, že nárazově skupuji malá křoví ve svazích chráněných území.

Samozřejmě nečekám žádné zhodnocení, dělám to proto, aby tam někdo nepostavil třeba vilu. Ale v podstatě jsem nemajetný člověk, jsou to opravdu malá místa.

Karel si myslí, že posuzovat člověka podle toho jak vypadá, je nic neříkající pokrytectví.

Jak jste tedy přišel na Zonkyho?
Viděl jsem na Smíchově billboard. Pak jsem se díky školení dostal do Impact Hubu, kde důvěra mezi lidmi hodně funguje. Na ní to vlastně stojí, a to se mi líbilo. Vyskytoval jsem se tam pak častěji, a protože Zonky je v areálu taky, bylo to už kousek. Mě navíc sdílená ekonomika podporovaná současnými technologiemi vždycky fascinovala. Zároveň mě lákal projekt, který za sebou bude mít nějakou myšlenku sociálnější povahy, takže investování přes Zonkyho byl logický krok.

Takže si vybíráte podle příběhů na Tržišti půjček?
Určitě nejdu slepě po nejvyšších úrocích. V současnosti je tam dost půjček, takže je čas si to číst, a některé věci mi jsou proti mysli. Třeba nemám auto ani řidičák a jsem proti tomu docela zaujatý, takže tomu se vyhýbám. Spíš je mi sympatická třeba výrobna domácích marmelád, nahrávací studio a podobně. Na Zonkyho si odkládám peníze, co mi zbydou z výplaty, naspořeno nic nemám, takže jakmile narazím na půjčku, která se mi líbí, přispěju a jsem rád, že to můžu přestat sledovat. Pak je mi někdy líto, když je tam hezký příběh, a mně už nic nezbývá.

Dost často se říká, že Češi mají obecně špatnou finanční gramotnost. Co si o tom myslíte?
Sám jsem byl ještě nedávno s finanční gramotností na nule, a to záměrně, protože se mi pro to prostě nechtělo dělat místo v hlavě. Takže můj názor je ten, že finanční negramotnost člověku asi zkomplikuje život, ale rozumné lidi, kterým se do toho nechce investovat čas, naprosto chápu.

Někdy stačí, když si pohlídáte, kde vám peníze utíkají. Třeba je zbytečně vyhazujete za zapomenuté složenky. A to není žádná věda, na to stačí trocha soudnosti.

Takže asi neschvalujete různé vánoční půjčky a dárky na dluh…
Především neslavím Vánoce. Pro mě je svátečním dnem slunovrat. Ne z pohanských důvodů, ale proto, že vzhledem k tomu, že tu nemám elektřinu, je pro mě prodlužování dne úžasný zlom v roce. Nemyslím si ale, že by ta vánoční půjčka byla rozdílná než jakákoli jiná. Pokud to pro člověka má nějakou hodnotu – když chce někoho obdarovat, tak tam asi nějaká emocionální hodnota bude, a je si vědom toho, co to pro něj pak znamená při splácení, tak proč ne. Já jsem se vzdal pocitu, že by člověk měl mentorovat o konzumu a podobně. To má každý jinak a každý by měl začít u sebe.

Jste programátor, takže máte blízko k moderním technologiím, ale žijete bez elektřiny. Jak to jde dohromady? Zajímají vás sociální sítě a podobně?
Částečně je to má náplň práce a kdybych měl elektřinu, tak u počítače určitě sedím celou noc. Takhle můžu aspoň odpočívat. Bylo by ale pokrytectví pohoršovat se nad současnými technologiemi. Je mi spíš líto, že sociální sítě vytvářejí falešný pocit vědění, který ústí v nesetkávání se. Lidé si myslí, že vědí, co jejich blízcí dělají. Vědí, že dotyčný žije a že se má dobře, takže setkání opět odloží. Taky mám pocit, že si lidé neváží svého soukromí, a to je podle mě chyba.

Máte Facebook?
Dostal jsem se na něj někdy v prehistorii a využíval jsem ho k organizaci kultury. To fungovalo velice dobře. Teď na to ale nemám čas, takže mi spousta věcí uniká, protože většina kapel přestala využívat veškeré jiné komunikační kanály.

Tady mi Karel nalévá výborný šípkový čaj a pak jsem ještě dostala na ochutnání levandulový kozí sýr.

Nezlobte se, ale proč vlastně bydlíte zrovna tady? A souvisí s tím i váš ne úplně tradiční vzhled?
To přišlo samo. Začalo to tím, že jsem měl psa, který onemocněl a ochrnul. Mohl se jen plazit, a proto jsem pro něj potřeboval zahradu. Hledal jsem, kam se přesunout. Skončil jsem tady a musel se srovnat s tím, že tu není elektřina, vytápění, voda, nic. Jen studánka s pitnou vodou. Když jsem o toho psa přišel, měl jsem chvilku klid, ale vzápětí jsem dostal štěně. V tu dobu to pro mě bylo v těchhle podmínkách tak náročné, že jsem se nestíhal ani holit, a tak to vzniklo. Tehdy zrovna panovala taková ta anti-imigrantská nálada, takže mi přišlo i dobré si vousy natruc nechat, protože lidé na ně docela reagovali.

Jak?
Ze začátku na mě pokřikovali Allahu akbar a podobně. Moji známí měli strach, že mě někdo na ulici zapíchne, ale já to bral jako dobrou provokaci, aby si lidé uvědomili, že vzhled neznamená vůbec nic, že o člověku nic neříká. Vždyť vousy byly v historii běžný standard a dnes kvůli tomu vyklidí autobus, protože čekají, že jste terorista a za chvilku se odpálíte.

Od té doby, co nosím klobouk, na mě pro změnu zase pokřikují anti-židovská hesla. Ani to si ale neberu, smířil jsem se s tím. Lidé se tím odhalí a vy tak aspoň víte, s čím máte počítat.

Ten klobouk má taky nějaký příběh?
Dřív jsem klobouky nikdy nenosil. Tenhle jsem našel letos v létě na ulici v Budapešti. Byli jsme zrovna na cestě do hor v Makedonii a tam jsme se tak strašně spálili od sluníčka, že bylo nezbytné si ho nasadit. No a už mi zůstal.

Cestujete hodně?
Poměrně dost, je to jedna z věcí, do které si myslím, že by lidé měli investovat. Nemám na mysli klasickou dovolenou, ale skutečné poznávání a vzdělávání se v cizích jazycích. Hodně takto jezdím do východních států.

Teď má sice boty, ale v létě Karel chodí převážně bosý.

A taky stopem?
To jen z nouze, stopovat vůbec neumím. Vždycky ale cestuji se psem, a to je na Balkáně naprostá katastrofa, protože do veřejné dopravy vás s ním nevezmou. Takže loni, když jsem chtěl do Bosny, tak to znamenalo dojet na srbské hranice vlakem a odtud 200 km až do Sarajeva přes Černou Horu pěšky a občas stopem.

Jak dlouho vám tahle cesta trvala?
Ta část, kterou jsem šel pěšky, asi 5 dní, zhruba 40 km denně. Moje fenka se totiž jmenuje Drina, a to je zároveň řeka v Bosně. Pojmenoval jsem psa stejně, protože jsem věděl, že tam pojedu, a tak jsem chtěl, aby se Drina potkala s Drinou. Byl jsem tak umanutý, že jsem tam prostě musel. No, a když se pak setkaly, Drina vlezla do té řeky a vůbec nic se nestalo. Nenastal žádný záblesk, žádné naplnění, a tak jsme šli zase domů.

Co vás baví ve volném čase?
To se liší podle ročního období. Když mám možnost, tak se rád aktivně věnuji hudbě. Sem tam jsem hrál v nějakých alternativnějších kapelách. Nehraju pořádně na nic, ale mám spoustu strunných a dechových nástrojů, takže co není těžké na techniku, to zvládnu. Sice nemám moc hudební sluch, ale co se dá teoreticky vymyslet, to dám. I když jsou samozřejmě lepší ti muzikanti, kteří to cítí. Měl jsem vždycky pocit, že bych měl platit lidem za to, že mě pustili na pódium, a ne oni za to, že mě chudáci musí poslouchat.

A co nějaký sport?
Pravidelně se věnuji horolezectví, občas rychlobruslení na in-linech a běhám. Taky vystupuju s bulharským tanečním folklorním souborem. Hezky mi to zapadá do té snahy podporovat různorodost u nás. Bulharské obchůdky, gruzínské obchůdky, zvyšování tolerance a povědomí…

Někdy bych ale nejradši investoval do svého volného času. Vlastně mě teď napadá, že taky hodně investuju do zdraví a do výživy.

Venku sice mrzlo, ale Karel je otužilec! Autorka už na tom byla trochu hůř… 🙂

Nepřemýšlel jste, že byste si sem pořídil třeba kozu?
Přemýšlel, ale když pak jedu někam na cesty, tak bych pro ni musel shánět hlídání. Tady v údolí město platí pastevce za spásání, a to se mi párkrát poštěstilo zaskočit, když neměli lidi na dojení. To pak máte mléko, co voní po mateřídoušce, která tady roste. Z každé stráně chutná to mléko jinak. To se mi hodně líbí a přemýšlel jsem, že bych do toho šel, ale asi to ještě odložím.

Také máte rádi příběhy a chcete investovat do smysluplných projektů reálných lidí? Mrkněte na Zonky a staňte se investorem. Nebo si sami půjčte raději od lidí než z banky. Taky na Zonky, kde lidé půjčují lidem. Levněji a s klidem.

Sdílet článek