10. května 2018

Když je hudba více než jen pár tónů

Tereza Sládková

Stejně jako patří Tomáš Baťa ke Zlínu, patří Pavel Dorda k hudbě. Ve své škole Jofiel vítá nejen stejné hudební nadšence, ale i ty, kteří se s hudbou teprve chtějí seznámit. Dveře u něj mají ale otevřené i ti, kteří mají nějaké otázky na téma Zonky.

Kousek od Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně vcházím ze Štefánikovy ulice přímo do hudební školy Jofiel. Pavel Dorda už na mě čeká u dveří. Asi abych se mezi těmi všemi lidmi neztratila. Musím uznat, že mě dost překvapilo, kolik lidí se takto věnuje hudbě.

Jelikož mě vše kolem hudby a školy velice zajímá, pouštím se ihned při obhlídce školy do otázek na Pavla.

Pavle, já hudbu miluju, ale jsem jí bohužel dost nepolíbená, tedy ji jen poslouchám. Hodně mě ale zajímá, jak to mají s hudbou například umělci jako ty. Je to takový vztah

Myslím, že se tu ani o žádném vztahu mluvit nedá. Hudbu buď v sobě máš, anebo nemáš. No a já ji v sobě mám odjakživa. Provází mě celý můj život. Hudba je pro mě jako dýchání, nadechneš se a vydechneš. Prostě vytvoříš zvuk, energii, něco, co letí prostorem a někdy u těch geniálních lidí i časem. Dokáže probudit v člověku život. Mě také probudila a dala vzniknout této škole. A vzniklo to tak nějak spontánně, v období, kdy jsem se hledal a tak trochu jsem nevěděl kudy kam. Bylo to někdy kolem roku 2010 a myslím, že jsem tehdy pomáhal kamarádovi se stavbou chaty. A při práci vznikl tento super nápad.

Založit hudební školu byl spontánní nápad.

Hm. Umělec jako ty asi umí hrát hned na několik nástrojů, že? Přijde mi, že většina hudebně založených lidí umí hrát na více nástrojů. Asi stejně, jako když je člověk sportovně nadaný.

To máš pravdu. Umím zahrát na saxofon, klarinet, flétny, klavír, kytaru. V posledních letech hraji už jen na kytaru, kterou i učím. Zpívám rád. Nejvíc od srdce mi jdou asi folklorní písně Moravského Slovácka, ale mám rád i další žánry, jako jazz, soul, blues. Mám i hudební sen zahrát si se svým velkým vzorem Ericem Claptonem. Občas sním o tom, že jsem soulový zpěvák jako třeba Marvin Gaye nebo Joe Cocker a že mám takovýto úžasný hlas od Boha. (smích)

Čtěte také: Od dvojky z kreslení
k vlastnímu tetovacímu studiu ⇒

Jofiel je otevřen všem věkovým kategoriím.

Tak to ti moc přeji. Snad se ti splní alespoň jeden z těch snů. Jinak na tyhle všechny nástroje se u vás mohou žáci učit a naučit?

Na ty i jiné další. Jofiel je multižánrová škola pro všechny věkové kategorie a je určená pro širokou veřejnost. U nás se může učit každý, kdo má o to zájem a chce se v hudbě vzdělávat a pracovat na sobě. Snažíme se každému žákovi ušít výuku, jak se říká, na míru.

Jofiel pořádá také hudební tábor.

Přijde mi, že to musí být hodně práce. Samozřejmě tu máš učitele, ale jinak jsi na provoz tak nějak sám, že? Manželka ti zřejmě pomáhá, ale asi tu největší část zastáváš ty. I finance na Zonky jsi sehnal.

(smích) Hodně práce to samozřejmě je. O tom žádná. Pomáhala mi moje žena, ale ta má teď jiné radosti v podobě našeho malého syna, takže v současné chvíli jsem na to tak trochu sám, i když se žena i přes ty hromady povinností stále snaží pomáhat. Co se týče financí, tak ano, ty jsem sháněl já.

Zonky dál podporujeprojekt v jeho růstu.

Na začátku se každý podnikatel potýká s dluhy a nedostatkem peněz. Takhle jsem se potkal se Zonky. Potřeboval jsem nutně půjčit na reklamu pro mou školu a v bankách mě odmítli. Zonky mi peníze půjčily, za což jsem vděčný. Nad vodou mě drží ale i věta Micka Jaggera z Rolling Stones. Říkal, že když začínali, byly takových kapel jako oni spousty. A mnoho z nich i lepší. Ale „Stouni“ jako jedni z mála vydrželi a dnes jsou z nich legendy. A v tomto ohledu ctím i pana Forda s jeho větou: „Kdybych měl poslední dolar, vrazím ho do reklamy.“

A pokud i vám chybí nějaká ta koruna na reklamu, tak to jako Pavel zkuste s námi na Zonky.

 

Sdílet článek