16. května 2018

Medvědárium v Praze má i vlastní nemocnici

Tereza Sládková

Plyšoví medvídci. Všichni je známe, všichni jsme nějakého měli. Na světě jsou již bezmála 116 let a stále přinášejí radost. V Medvědáriu v Praze vás nejen potěší výstava nejrůznějších medvídků, ale také vám toho vašeho rádi „uzdraví“. Poradit ohledně služby Zonky zde ale také umějí.

„Medvídků není nikdy dost,“ píše majitelka Lucie Němcová na webových stránkách Medvědária a já s tím naprosto souhlasím. Proto se neskutečně těším na to, co mě u Lucie čeká. Z tramvajové zastávky Kamenická v pražských Holešovicích mě čeká jen pár kroků skrze pasáž Belcredi a už vidím otevřené dveře a kolem nich medvídky. To bude ono. Zvesela vcházím dovnitř a oči mi létají z jednoho kraje místnosti na druhý. Tady jich tedy je! Můj obdiv a údiv ihned spatřila majitelka Lucie, která se mě ujala a začala mi ukazovat své Medvědárium.

Mědvědárium v pražských Holešovicích.

Musím, Lucko, uznat, že jsem moc ráda, že jsi Medvědárium otevřela v Praze a ne třeba v Berouně, kde je jejich tradice poměrně silná. Těch důvodů je mnoho, ale hlavní je asi ten, že to je podle mého krásný, vzpomínkový a hřejivý nápad pro všechny věkové kategorie. Pravě proto mě velice zajímá, jak se v tobě zrodila myšlenka otevřít si tento prostor, který navrací do dětských let?

Nápad otevřít si Medvědárium se zrodil poté, co mi zemřela maminka. V tu dobu jsem si uvědomila, jak je život krátký a jak ho nechci trávit prací, která mě vysiluje a nepřináší nic hezkého. Chtěla jsem sobě i lidem přinášet radost. Tak jsem si vzpomněla na plyšové medvídky, které od dětství sbírám, a na řadu medvědích obchodů, které jsem viděla v zahraničí… No a nápad byl na světě. Ten se poté začal samozřejmě rozvíjet. Pronajali jsme si s manželem prostor v Karlíně, pak odjeli do Řecka na svatbu a svatební cestu, během níž jsme kreslili plánky nového obchodu. Po návratu jsme vše začali zařizovat a stavět. 15. listopadu na Den plyšových medvídků jsme otevřeli. Obchod se velmi dobře zaběhl, ale bohužel v prosinci jsme dostali vyrozumění, že dům je prodán v privatizaci a všichni nájemci dostávají výpověď. Narychlo jsme tedy sháněli nové prostory a dostali azyl u kamarádů v Mostecké ulici. Bohužel ale tahle adresa nebyla ta nejlepší. Obchod stagnoval a my jsme se rozhodli hledat nové prostory. Zároveň jsem zjistila, že jsem těhotná.

V medvědím muzeu najdete i 100 let staré kousky.

Tedy žádná lehká cesta. Ty máš ty plyšové medvídky ale ráda. (smích) Musela tě ale určitě popohánět i veliká motivace osvobodit se od „jistot“ městského úřadu, kde jsi pracovala, a vkročit do neznámého světa podnikání.

(smích) Mám je velmi ráda, což je pochopitelné. Zároveň je ale dokážu i opravit nebo ušít, pořádám medvědí festival, sdružuji okolo sebe medvědí příznivce, jezdíme do zahraničí na výstavy a festivaly… a vůbec se snažím udělat pro medvídky a jejich propagaci co nejvíce. Medvídci jsou nekonfliktní, nefigurují ve válkách, potěší každého bez rozdílu – a navíc, která plyšová hračka se drží na špici zájmu už 116 let?

Čtěte také: Když je hudba víc než jen pár tónů ⇒

Doba je to dlouhá a jsem ráda, že jsou lidé jako ty, kteří se starají o to, aby nám medvídci jen tak ze života neodešli. Ale provozovat takovýto prostor, do toho šít, upravovat a ještě vychovávat syna… Není toho na tebe občas moc?

(smích) Je a občas je to i těžké. Nejen proto, že je náš obchod výrazně jednodruhově zaměřen, ale i kvůli tomu, že podpora podnikání v ČR (a to už nemluvím o podpoře matek na mateřské) je oproti ostatním státům tristní. Navíc ani na novém místě na Praze 2 jsme nebyli více než rok a půl. Tentokrát jsme kvůli havarijnímu stavu vedlejšího domu a následnému promáčení stěn a plísni v našem obchodě museli zase hledat prostory. Jsme tedy už na třetím místě, v pražských Holešovicích, kde jsme k obchodu přidali nejmenší medvědí muzeum na světě.

Majitelka Lucie je při podnikání na mateřské dovolené.

A kdo ti s tímto vším pomáhá? Neříkej, že jsi na vše sama, a k tomu ještě na mateřské.

V obchodě mám v současné době dvě úžasné kolegyně. Šikovnou kamarádku švadlenu a její maminku. „Zaměstnanci“ se u mě poměrně střídali. Vždy jsem se snažila podporovat znevýhodněné skupiny lidí – matky, studenty, ženy, které si prošly dokonce i psychickým týráním manželů. Jsem moc ráda, že se mi teď podařilo najít a udržet stabilní tým. Jinak mě samozřejmě velmi podporuje můj tatínek a především můj manžel, to je opora největší – bez jeho trpělivosti, šikovnosti a podpory by Medvědárium nevzniklo.

Spousta medvědů potřebuje opravit.

A ano, jsem na mateřské. Mám syna a „dovolená“ to není ani trochu. (smích) Kromě péče o něj (bez hlídání) musím zajišťovat chod celého Medvědária, být tam osobně přítomna, pořádat doplňující akce, opravovat medvídky v medvědí nemocnici a k tomu se samozřejmě starat o domácnost.

Čtěte také: Malé dítě z Litoměřic mění svět ⇒

Ale jak tě tak pozoruji, jsi ve svém živlu. Ani si nedokážu představit, že jsi byla úřednice, která celý den seděla u počítače. To mi k tobě nejde. Ale věřím, že to byla dlouhá cesta. Přece jen jste se dvakrát stěhovali a znovu zařizovali. Jsem ráda, že u toho posledního ti dost pomohlo Zonky.

Přesně tak. Stáli jsme před rozhodnutím, zda obchod úplně zavřít, nebo jít dále. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale nechtělo se nám obchod úplně zavřít, přece jen už měl nějakou historii a zároveň velmi dobře fungovala i medvědí nemocnice. Protože jsme ale byli po dvou stěhováních a zařizováních finančně poněkud vyčerpáni, rozhodli jsme se půjčit si nejnižší možnou částku na zařízení nového obchodu. K mému překvapení se částka vybrala během necelých dvou hodin, a my tak nemuseli obchod zavřít. Moc všem investorům děkujeme a těšíme se, že nás přijdou navštívit.

Kromě muzea zde najdete i medvědí nemocnici.

Pokud se i vy cítíte finančně vyčerpáni, pak neváhejte a vyplňte nezávaznou poptávku tady u nás na Zonky. My vám rádi pomůžeme.

Sdílet článek