23. července 2019

Mladé už fotbal netáhne, litují na západě Čech

Sylvie Rosová

Fotbalový klub TJ Rozvoj Polerady je tým s dlouhodobou tradicí a šikovnými hráči. Jejich předseda Petr Mayer se rozpovídal o výběru nových hráčů, důležitosti domácích turnajů a neuvěřitelné podpoře zdejších fanoušků.

Petře, vezměme to od začátku. Jak jste se vůbec dali jako tým dohromady?

U nás na vesnici nikdy nebylo na výběr z tolika sportů jako ve velkých městech. S partou kluků jsme tedy od mala dělali to, co šlo. V zimě hokej na rybníku a zbytek roku především kopání do míče. Název našeho týmu TJ Rozvoj Polerady vznikl již dávno a klub funguje nepřetržitě od roku 1962. U nás byl fotbal vždy úzce spjat s obcí Polerady, která nás podporovala, ať se vyhrávalo, nebo prohrávalo.

Váš tým má tedy dlouholetou tradici, jak je to ale s novými hráči, přijímáte je? A co vše musí umět? 

Ideální kandidát by měl mít hlavně smysl pro fair play a týmovou hru. Nějaké pohybové nadání je samozřejmě také potřeba, ale to už se dá nadupat tréninkem. Sehnat nové hráče ale není vůbec snadné. Mladší ročníky už fotbal netáhne jako dříve. Je zde velká konkurence okolních klubů i jiných sportů. Zároveň mohou být hráči vázáni registrací klidně i z dorostu a my si nemůžeme dovolit platit desetitisíce za přestupy. Noví hráči jsou tak většinou z okruhu známých, s kterými třeba hrajeme různé neregistrované turnaje a přáteláky. 

Musím říct, že vypadáte opravdu sehraně. To asi mnoho sporů nemíváte, že?

To jsem rád, že tak vypadáme. U nás v týmu máme spoustu šikovných hráčů, kteří jsou velkými individualitami a dokážou rozhodnout zápas během okamžiku. Často však takové chování na hřišti neprospívá týmové hře, to se pak musíme v kabině mírnit, většinou se ale v kabině vtipkuje. Spory je pak nejlepší si po chlapsku vyříkat u piva. (smích)

Mladší ročníky už fotbal netáhne jako dříve.
Mladší ročníky už fotbal netáhne jako dříve.

S pivem se neodmyslitelně pojí také fotbal a nemyslím tím jen aktivní hru, ale i sledování zápasů v televizi. Co vy, fandíte? 

Fotbal v televizi samozřejmě sleduji. Hlavně Ligu mistrů a zápasy nároďáku, Plzně nebo Teplic. Cožpak o to, okoukat se toho dá spoustu, ale natlouct to do kluků a pak se toho držet při zápase, už není tak snadné. Zde můžu citovat i z mého oblíbeného filmu: „Neumíte si přihrát na metr a hrajete nějaké trojúhelníky jak Barcelona.“ (smích)

A kdybyste měl možnost si s Barcelonou zahrát, vzali byste ji? 

Zrovna s tou Barcou bychom to mohli zkusit. Byl by to krátký proces a skóre jak v basketbalovém zápase. (smích) Lákal by mě také zápas proti českým internacionálům z Amfory. To by byla pěkná akce i pro lidi z obce a poznali bychom osobně naše legendy fotbalu.

Na domácím hřišti se ale stejně hraje nejlíp. Za posledních deset let se změnilo k nepoznání. Dříve to byl samý krtinec, bodlák a škvára v brankovištích. Pořád je to samozřejmě vesnické hřiště, které má k dokonalosti vyšších lig daleko. Ale v každém domácím zápase zde každý odvede daleko větší kus práce a snaží se na maximum. Podpora místních fanoušků je také velkou výhodou a soupeři sem jezdí neradi a s obavami.

Souhlasím, fanoušci dodávají zápasům úplně jinou atmosféru. Co vaše partnerky? Chodí vám na tribunu fandit? 

Partnerky na fotbale moc nedělají dobrotu. (smích) Spíš se pak zbytečně bojí, když se na vás řítí stodvacetikilový chlap. Já už dostal po posledním dost vážném zranění kolene v minulém roce zákaz. Devět operací už je docela dost.

Podpora místních fanoušků je velkou výhodou
Podpora místních fanoušků je velkou výhodou

Prozraď mi ještě, proč jste se rozhodli obléknout dresy od Zonky? Co vás se Zonky spojuje?

Se Zonky nás spojuje náš kamarád z vesnice Pavel Novák, který je shodou okolností i ředitelem Zonky. Jinak asi také to, že se snažíme dát dohromady nějakou komunitu lidí a fotbal děláme pro lidi a naši obec. Děkujeme Zonky za podporu a věřím, že nám nové dresy přinesou štěstí.

Sdílet článek