Tříděním odpadu to začíná, tvořením nového ze starého pokračuje. Čím dál víc lidí si uvědomuje, že probudit znovu k životu odpad může být krůčkem k tomu, aby nám planeta déle vydržela. Není to fráze, když lidé využívají to, co už mají, šetří zdroje, které Země nabízí. Obzvlášť to platí tehdy, když mají předělávky šmrnc. Povídali jsme si se čtyřmi tvůrci, kteří z nepotřebných věcí vytvářejí krásu s hlubším smyslem.

Text: Alice Kavková, foto: archív tvůrců

Bojuje proti řetězcům rychlého oblečení
Ľubica Skalská je módní návrhářka, která se zabývá udržitelnou módou. V rámci své značky Ľubica Skalská – slow fashion mění odložené oblečení a dává mu osobitý módní styl.

„Už v dětství jsem přešívala oblečení svých rodičů a zkoušela z něj vytvářet první upcyklované výtvory. Recyklace pro mě nikdy nebyla ničím výjimečným, ale naopak běžnou součástí života. Prostě jsem používala materiál, který byl navíc a nikdo ho už nepotřeboval a nevyužíval,“ popisuje své začátky.

Během studií se do problematiky využití odpadu ponořila hlouběji. Přemýšlela o své budoucnosti a chtěla se živit prací, která má smysl. „Zjistila jsem, že bych nebyla prakticky schopná dlouhodobě fungovat v práci, jejímž hlavním smyslem by bylo jen vydělávání peněz. To by mě neuspokojovalo a nenaplňovalo,“ říká.

Ve Slow fashion zpracovává materiály z kvalitního oblečení a redesignuje ho. Dává mu novou jedinečnou a nositelnou formu, a tím ho také vrací do koloběhu. „Recyklaci považuji za nutnost. Žijeme ve spotřební společnosti, která se stará jen o životní cyklus výrobku, tedy výrobu a prodej, ale už neřeší to, co následuje potom. Většinu firem výrobky po konci životnosti už prostě nezajímají,“ uvádí Ľubica.

Sama se snaží podporovat firmy a značky, které se chovají zodpovědně a eticky. „Můj recept je podporovat domácí průmysl a nakupovat lokálně, kontrolovat certifikace, kupovat zboží značek, které jsou transparentní, vybírat si v second handech či být připravený utratit víc, než je běžné za oblečení v řetězcích rychlého oblékání,“ zakončuje.

Desetníky mění na šperky a kazety na peněženky
Cyklování odpadu se netýká jen žen, i muži to cítí podobně. František Hanf, který tvoří pod značkou „Já na tom dělám“, mění nepotřebné desetníky na náušnice, staré tenisové rakety na originální zrcadla a audiokazety, které už nikdo neposlouchá, zase díky jeho zásahu slouží dále jako peněženky.

Doma recykluje už dlouho, třídí, kompostuje. Staré věci na nové začal měnit v roce 2012. „Blížily se Vánoce a přemýšlel jsem, co dám lidem za dárky. Neměl jsem přitom moc peněz, takže jsem prošmejdil domácnost a posbíral věci, které tam již dlouho ležely a byly zralé na vyhození. Poté jsem pomocí strýčka Googla vyhledal, co se s nimi dá před vyhozením dělat. Narazil jsem na pár zajímavých předělávek, které jsem si poupravil, a první výrobky byly na světě,“ vzpomíná.

Recykluje i staré pneumatiky, palety, diskety. „Je pro mě přirozené snažit se nepoškozovat Zemi, na které žijeme, a zanechat ji v lepším stavu, než v jakém jsme ji dostali. Ostatně už v době mého narození (i přesto, že jsem mladý) byla v kritickém stavu. Vyhýbám se syndromu hromadění pytlíků, obalů, nadužívání igelitových tašek apod.,“ říká, ale už vidí i světlo na konci tunelu: „Za čtyři roky pořádání tvůrčích recyklačních workshopů a dalších aktivit mám pocit, že takových lidí jako já je mnoho.“

Vyrábí tašky z nepotřebných obalů
Maminka Lucie Poubové odjakživa přetvářela staré věci na nové. Pro její dceru tak byla upcyklace odmalička samozřejmostí. „A hlavně vášní. Jsem tím posedlá. Jakmile vidím něco starého, zničeného, odloženého u popelnice, už přemýšlím, co by se s tím dalo udělat. Nové věci prakticky nekupuji,“ směje se.

Už dlouho vytváří nové ze starého pod značkou Udržitelně chic, loni stvořila tašky Relu dokonce z odpadních pytlů. Lidé si je od ní buď mohou koupit, nebo si je na workshopu sami vyrobí. „Chci ukázat lidem, jak mohou jednoduše ovlivnit svět kolem sebe,“ zdůrazňuje.

Pravidelně pořádá swapy (výměnné bazary) a je velkou propagátorkou životního stylu Zero Waste, tedy života bez odpadu. Pořádá přednášky o udržitelné módě a pracuje pro společnost Bezobalu.org, která chce snížit počet nadbytečných obalů v oběhu. „Každý si může vybrat krok, který zvládne. Někdo může omezit používání jednorázových obalů, jiný zase krátkým sprchováním šetřit vodu. Možností, jak pomoci planetě, je hodně,“ zakončuje.

Jen u nás je mnoho značek, které se zabývají smysluplnou upcyklací.

Minimalistické kabelky TEABAG inspirované balením čajů jsou ušity z odpadu čalounických dílen. Happy Helen šije své nákrčníky z barevných šňůr, které by jinak coby odpad textilní výroby skončily v popelnici.

TARAKAN nabízí zápisníky, skicáky a diáře z vinylových desek, krabic od banánů, starých map či knih, ZasPas vyrábí z bezpečnostních pásů aut tašky.

Staré cyklistické pláště využije REKORELO a udělá z nich pásky do kalhot, STEAMPUNK STUDIO ze starých hodinek vyčaruje úžasné manžetové knoflíčky.

No a byt či dům si můžete ozdobit upcyklovanými vinyly, ze kterých i1art vyřezává portréty, siluety i jiné motivy, které si pak jako obraz pověsíte na zeď.

 

 

Co je co?

• RECYKLACE.  Z výrobku vzniká znovu ten samý produkt (z lahve zase lahev), a to se zachováním kvality materiálu. To jde třeba u skla či většiny kovů.
• DOWNCYKLACE.  Opakovaná recyklace, při níž se snižuje kvalita materiálu. např. recyklovaný papír je nakonec vhodný už jen jako toaleťák nebo na vajíčkové plato. Tyto výrobky už nelze recyklovat znovu na papír, jdou ale třeba zkompostovat.
• UPCYKLACE.  Přepracování odpadu na něco užitečného a krásného. Může jít o kvalitní řemeslné a umělecky zpracované kousky.