Martin Hrtoň. Strážník z Milevska, který svůj sen o tetovacím studiu proměnil v realitu jednoduchým rozhodnutím: „Budu tetovat.“ A tím u sebe vítá všechny, kteří chtějí namotivovat nebo popostrčit nejen s „kérkou“, ale třeba i se Zonky.

Vcházím do tetovacího studia v Milevsku, kde na mě už čeká Martin. Abych řekla pravdu, strážník a tatér v jednom? Vůbec vlastně nevím, koho čekat. Ach ty předsudky a domněnky. Naštěstí mně sympaťák ihned ukazuje svou přátelskou tvář a získává si mě svým osobitým vtipem. Zvlášť když se mě hned ve dveřích s úsměvem na rtech ptá, zda nechci rovnou i tetování. Jo, tady se mi bude líbit.

V hlavě mám hodně otázek, ale abych řekla pravdu, nejvíce mě asi zajímá, jak se strážník dostane k tetovacímu studiu?

No, já nevím, že to všechny tak překvapuje. S myšlenkou mít svoje vlastní tetovací studio jsem si pohrával tak rok a půl zpátky. Byl to pro mě ale více sen než reálná možnost. Jsem totiž velký snílek už od dětství. Dřív jsem měl ale malou vůli překonat různé překážky a dotahovat věci do konce. Víš, že poprvé mě to napadlo, když jsem večer ležel v posteli? Otočil jsem se k Lence (manželka) a řekl jsem jí, že budu tetovat. Lenka se smála. Ne mně, ale spíše tomu, že věděla, jak je to těžké začít. Tak tam už jsem se viděl, jak kéruju ve svém studiu.

(Ne)dotahování věcí do konce, to máme společné. Ty jsi to ale dal. Gratuluji. Talent kreslit se u tebe ale musel objevit už dříve, ne? Nebo to bylo z ničeho nic?

To je delší příběh. Když jsem chodil na základku, tak mě učitelka znechutila kreslení tím, že jsem dostával dvojky. Byl jsem ale přesvědčenej, že kreslit umím. Navíc doma byl preferovanej brácha, u kterého hlavně táta objevil umělecký talent a věnoval se mu. O mně to prakticky nikdo nevěděl. Brácha kreslit nechtěl, a musel, protože si táta přes něj plnil svůj sen. No a já jsem začal kreslit až v 35 letech. Tehdy jsem si začal víc věřit i díky Lence, která mě vždycky podporovala. Začal jsem kreslit portréty tužkou na zakázku. Po čase mi to ale nedávalo tu radost a hlavně pocit, že dělám něco výjimečného. Už mě to nenaplňovalo. Tak jsem přestával pomalu malovat, až se to skoro vytratilo. No a pak jsem si před dvěma roky podle svého návrhu nechal tetovat předloktí. Jak jsem tak seděl a pozoroval tatéra, jak kreslí jehlou po kůži, strašně jsem mu začal závidět, že dělá pro mě zcela něco výjimečného. Tohle bych chtěl dělat, to je to, co by mě neskutečně bavilo, říkal jsem si v duchu. No a od té doby jsem to nosil v hlavě a pohrával si s myšlenkou, jestli bych to zvládnul a tak.

A zvládl. A pak už to šlo celkem rychle. S prostory jsi problém neměl, jelikož máš jako strážník spoustu známých, ale finance jsi asi nějak řešit musel. A tak do příběhu vstupuje Zonky.

Vstupuje zcela zásadně. Nechtěl jsem do podnikání zatahovat jakkoli rodinu, a už vůbec ne kvůli financím. Proto jsem hledal vhodnou cestu, jak a kde si půjčit. Zonky mě fakt oslovilo. Taky jsem chtěl zkusit, jestli to opravdu funguje, jak říká reklama. A funguje! Díky Zonky jsem mohl začít rozjíždět živnost. Ta jednoduchost, jak přijít k penězům. Žádná skrytá ustanovení, jen upřímnost a rychlost. To vše mi je moc sympatické. Taky princip zapojení obyčejných lidí jako investorů. To je fakt pěkné. Díky nim jsem si mohl pořídit všechno od strojků, barvy, jehly až po PC, tiskárnu atd. Taky na výlohy spojené s kolaudací provozovny, řemeslníky a něco jsem si schoval na nájem na první měsíce, kdy jsem nemohl ještě pracovat.

Jaké je rozjet vlastní podnikání? Přečtěte si víc ⇒

Martine, musím říct, že jsi to měl pěkně promyšlené, a proto se ti i daří. Vraťme se teď ale k samotnému tetování. Tetuješ nějakým speciálním způsobem?

To ne, ale každej tatér má svůj neopakovatelnej styl. Já taky. Stále se ale hledám. Vždyť tetuju chvíli. Prostě se snažím tetovat, jako když kreslím. Čmárám si do bloku a ani nevím, co chci kreslit, a najednou se to vyklube. Málokdy vím, co budu kreslit. Jen tak okrajově. Hodně se mi líbí realistická kresba a tváře nebo ruce, tak to tak kombinuju. Inspirací je vše kolem mě, lidi a dění kolem nich.

A co teď nejvíce frčí v oblasti tetování?

Teďka asi nejvíc kytky. Růže vedou, taky nápisy a hodně letopočty narození dětí a partnerů. Převážně tetuju paže, předloktí a ramena. Doufám, že se posunu i jinam, abych měl zkušenosti s  různými typy kůží v rámci těla. Jinak se totiž tetuje břicho, jinak rameno. Nechceš tedy taky nějakou kérku?

(Smích) Třeba příště, až spolu budeme po nějaké době dělat zase rozhovor. Ale do té doby, jaké máš vize pro své studio?

Nejvíce si přeju, aby spolu se mnou fungovalo minimálně 10 let. Jo a aby se stal v Milevsku synonymem pro kvalitu a místem, kde je zákazníkům dobře. Jinak bych se chtěl stále v tetování zlepšovat. Vybavit do budoucna studio lepším křeslem pro zákazníky a dalšími technickými věcmi, jako lepším osvětlením a tak. V životě být ve formě a  užívat si radost se svojí krásnou rodinou. Možná se časem zúčastnit nějaké soutěže v tetování, ale to je hodně do budoucna.

A jaké plány do budoucna máte vy? Neváhejte a obraťte se na nás na Zonky, my už jsme pár snů splnili.