Nejlepší je, že děláme reálné věci ze života. Ne jen tak něco, co skončí někde v šuplíku, říká produktový manažer Martin Pavlík ze Zonky. Pracuje v něm od začátku roku a jak s úsměvem podotýká, je to prý masakr. Zatím se věnoval hlavně zlepšení schvalovacího procesu – tak aby Zonky mohlo plynule růst. Teď pracuje na několika dalsích projektech, po kterých dlouho volali například investoři. Proč si měří práci na stopkách a jak mu pomáhá florbal?

Text: Pavla Francová, Foto: Jitka Halířová

Jak jsi se dostal k Zonky?
Doporučil mě sem Dagi, pracovali jsme spolu v GoodData a nabídka přišla ve správný čas.

Jak to?
Začal jsem mít v poslední době pocit, že mi nesedí směr, kterým firma jde. Bylo to hodně procesní a druhý důvod, proč jsem chtěl změnu, byl, že jsem v GoodData a i předtím v IBM dělal datovou analytiku. Byl jsem v tom hrozně dlouho a chyběl mi větší rozhled, chtěl jsem řešit problémy běžných lidí.

Co tě lákalo naopak v Zonky?

Hodně se mi líbilo, že tady mám hned zpětnou vazbu, ať už od investorů, klientů, nebo od lidí z firmy. Řeknou mi, když se jim něco nezdá, něco nefunguje, nebo když je to naopak fajn. To je super.

Bez zpětné vazby člověk střílí nějaké věci naslepo a neví, co se děje s tím výstupem. Zonky byla zajímavá výzva.

Bylo těžké dát výpověď?
Rozhodl jsem se o mých narozeninách. To se mi vždycky dějí zajímavé věci, jako třeba že vykolejí vlak, ve kterém jedu. Jsem ve znamení vah a dřív jsem hodně bojoval s nerozhodností, ale už jsem to překonal.

To mě zajímá! Jsem taky váha a rozhodování je pro mě boj. Jak jsi to překonal?
Naučil jsem se, že nemá cenu všechno tolik zvažovat.

Je lepší zkusit udělat nějaký krok a pak uvidíš. Jdeš dál. Pamatuju si, jak pro mě bylo rozhodování dřív těžký, ale pak jsem se to naučil řezat. Jinak to nejde.

Jak dlouho jsi teď v Zonky?
Od prvního ledna. Mám ale pocit, že to je mnohem déle. Je to masakr.

V jakém smyslu?
Je potřeba řešit hrozně moc věcí. O to je těžší správně rozhodovat, co udělat a co ne. Nastoupil jsem na pozici, která tady dřív nebyla. Coby produkt manažer sbírám požadavky od jednotlivých lidí a podílím se na spoluvytváření toho, co se bude zavádět. Někteří lidi čekali, že vyřeším nějaké jejich dlouhodobé problémy, ale to nejde vždycky. Někdy pro mě bylo těžké jim vysvětlit, že chápu, co chtějí, ale že je tu zrovna spousta dalších věcí, které jsou důležitější. Bez změny mé povahy váhy bych tohle ani nemohl dělat.

Měl jsi nějaké konkrétní očekávání na začátku, když jsi sem šel? Věděl jsi, co je Zonky zač?
Věděl jsem, co je zač. Když jsem sem přišel, tak mě to tady hrozně zaujalo.

Jak to myslíš?
Myslím ten punk, co tady je. Někteří lidi v mém okolí se mi trochu smějí, že klesám v kariéře, protože vidí vrchol mé práce v osmiletém působení v IBM. 

Jak to vidíš ty?
Bylo tam spousta pozlátka a zvenčí to může vypadat jinak. Bylo to skvělé a získal jsem dobré zkušenosti. Poznal jsem, jak fungují jednotlivá průmyslová odvětví, telekomunikace, zdravotnictví, státní správa, těžařství, banky, pojištovny, … Člověk mohl nakouknout do všeho a to bylo super. Svou roli tam ale hrála i politika a velké peníze, což mi hrozně vadilo. V GoodData bylo tohle lepší, mohl jsem skutečně ovlivňovat, co jsme dělali a to bylo fajn, ale měl jsem daleko ke zpětné vazbě k naší práci a byl jsem zakletý v datové analytice. Tady je to lepší. Navíc se uživím v pohodě florbalem, takže to mi dává klid a možnost vybrat si práci, která mě fakt baví.

Fakt se dá uživit florbalem?
Jasně. Přes sezonu pískám většinu víkendů a peníze, co z toho mám, mi stačí v pohodě na jídlo a nějaké další běžné výdaje. Baví mě to a je to i hrozně zajímavé z psychologického hlediska.

Jak to?
Protože pískání je podobné práci, je to dobrý trénink pro rozhodování, na které má člověk při zápase jen zlomky vteřiny. Taky je hrozně důležité mít lidský přístup a umět se omluvit, když člověk udělá chybu. Vidím v tom obrovské paralely do práce, rozhodování, zdůvodňování a tak podobně, to se hodí kdykoli v životě.

Bylo těžké se přesunout z pozice hráče do role rozhodčího?
Bylo to super, člověk získá obrovskou pokoru a vidí, jak je těžké být rozhodčí a všechno v zápase sledovat. Už pískám asi šestým rokem a jak se člověk postupně zlepšuje a stoupá, dostává zajímavější zápasy.

A pořád je co zlepšovat?
Jasně! Zrovna nedávno se mi stalo, že jsem nebyl ochotný vzít si za zápas výplatu, protože jsem na hřišti odvedl hrozný výkon. Neviděl jsem věci, které jsem měl vidět a které mohly ovlivnit zápas.

Máš nějaký sen ve florbale?
Jednou bych chtěl pískat mistrovství světa. Je to ale ještě hodně práce. Kolega, se kterým pískám, se florbalem skutečně živí, jen píská, trénuje a hraje. Nemá z toho moc peněz, ale on je nepotřebuje a já mám vlastně stejnou fillozofii. Postupně se ženou přicházíme na to, že skoro nic nepotřebujeme, abychom byli spokojení.

Takže práce je pro tebe i koníček?
Jo, jsem hrozně rád, že mám tuhle práci. Musím si zakazovat pracovat, což je parádní. Abych se udržel mentálně v pořádku, hlídám si čas, který věnuju práci. Někdy je to těžké, protože se mi vyloženě chce pracovat, baví mě to, ale o večerech a víkendech si práci zakazuju.

Mám totiž špatnou zkušenost, když jsem kdysi v IBM pracoval i sto hodin týdně, pořád jsem si myslel, že to zvládnu, ale pak jsem dostal ťafku a frčel v sanitce do nemocnice. Tehdy jsem si myslel, že je po mně. Vím, že když to s prací budu přehánět, přijde to zas. Takže teď mám digitálky a stopuju si čas, kdy pracuju.

Co tě na práci pro Zonky baví nejvíc?
To, že děláme reálné věci ze života. Ne jen tak něco do šuplíku.

V IBM jsem musel vyrábět šílené dokumenty na stovky stránek, které byly k ničemu. Tady se nestane, že by se něco hodilo do šuplíku. Funguje to přesně naopak, děláme na věcech postupně, po kouscích. Taky je super, že se tady všichni o naší práci bavíme a že se respektují názory ostatních. Každý tady může říct svůj názor a ví, že to bude hrát roli. Navíc tu sedíme vedle sebe a člověk tak slyší a vidí, na čem se dělá a může si z toho něco vzít.

Je něco, co tě naopak štve?
Snažím se, aby programátoři nad zadáním sami přemýšleli. Nedávám jim ho proto moc konkrétní, chci, aby měli prostor ty věci sami promýšlet. Nechci, aby mě brali jako člověka, co jim říká, kde co má být.

Dokud budou programátoři fungovat jako cvičené opice, tak to je špatný. Ale tady je vidět, že se to zlepšuje. Přemýšlí o tom nejen z technického pohledu, ale i tak, aby to dávalo smysl pro byznys.

Naše úloha je pomoct jim, aby znali celý proces a věděli, kdo v něm co potřebuje. Zároveň chci, aby s námi mluvili a ptali se, když si nejsou něčím jistí. Sedíme vedle sebe a není problém se zeptat. Ale ajťáci jsou často líní mluvit, radši se zamyslí, než aby se zeptali.

Na čem tady v poslední době hlavně děláš?
Hodně jsme se věnovali schvalovacímu procesu. Potřebovali jsme, aby se dělaly automaticky věci, u kterých to je možné a zároveň tam, kde je přidaná hodnota práce člověka, se maximalizoval užitek lidské práce.

A investoři museli mezitím počkat?
Investorskou částí jsme se zabývali minimálně, což nám investoři omlacovali o hlavu. Na jednu stranu oprávněně, protože jsme se jim fakt nevěnovali, ale priorita byla ve schvalovacím procesu. Kdyby se nezvýšila automatizace, nešlo by zefektivnit práci. To hlavní už je hotové, teď pracujeme ještě na malých změnách a ověřujeme, jestli něco funguje nebo ne. To se mi na práci pro Zonky líbí, že se jde po malých kouscích a máme hned zpětnou vazbu.

Teď už tedy přijdou na řadu investoři a jejich přání?
Ano, investoři po nás dlouho chtějí sekundární trh a můžu říct, že na to snad konečně dojde. Hodně se inspirujeme v tom, co by to mělo umět právě ze setkání s investory.

Musíme rozmyslet, jak budou vypadat jednotlivé fáze a co to musí umět v první fázi. Kromě dalšího zlepšování schvalováku a vytvoření sekundárního trhu pro investory bude další velké téma pojištění. Chceme umožnit lidem, kteří si pujčují peníze, aby se pojistili pro případ nějakých nepříjemných událostí, které se mohou během splácení objevit.

Co si vlastně myslíš o sdílené ekonomice a P2P platformách?
Moc se mi to líbí a i se ženou směřujeme k tomu moc nevlastnit. Líbí se mi třeba další projekt Creative Docku HoppyGo. Sice mám auto, ale nepotřebuju ho a irituje mě, že věčně stojí na ulici bez využití. Stejně tak se mi líbí i Airbnb, které často využívám.

Ve svém okolí mám spoustu lidí, kteří pořád potřebují hromadit majetek, ale mně je to absolutně cizí. O to jsem radši, že dělám něco, co mi dává smysl. Mám i spoustu vlastních nápadů v tomhle směru, které bych chtěl jednou uskutečnit.

Prozradíš, čeho se týkají?
Souvisí s dopravou, protože tam vidím hodně věcí, které se dají zlepšit. Vadí mi třeba, že jezdí spousta aut, ve kterých je místo a kterými by se člověk mohl za pár korun svézt, než aby čekal třeba v noci na noční spoje a ztrácel tak čas. Nechci si volat taxíka, to je zbytečná cesta dalšího auta. Doprava mě vždycky hodně bavila, moje nejoblíbenější knížka v dětství byly jízdní řády pro vlaky. Kdyby se mi nějak povedlo propojit dopravu a data s technologiemi, bylo by to super. Technologie můžou dneska úplně v pohodě posunovat věci, které dřív nebyly vůbec možné.