Najít dílnu, ve které Vojtěch Beránek vyrábí kartonový nábytek, není jen tak. Ani strýček Google se v malé vesnici kousek za Prahou moc nevyzná. Hledání se ale vyplatí. „Tak pojďte dál,“ zdraví o chvíli později Vojta, který nedávno úspěšně absolvoval studium architektury, a vede nás přes malou zahrádku do starého domu. Tady si postupně plní svůj sen. Nyní mu v tom pomáhá i Zonky.

Text: Pavla Francová, Foto, video: Jitka Halířová

Potemnělé místnostnosti jsou plné lepenky, kartonu, různých odřezků a hlavně i hotových výrobků: lamp, sedáků nebo třeba paravánů, které působí luxusním dojmem. Všechno je přitom vyrobené z kartonu – ostatně přesně to vystihuje název jeho firmy Kartoons. „Promiňte, není tu moc uklizeno, je to prostě dílna,“ omlouvá se mladý podnikatel, který už před pěti lety vsadil na karton, vlastní síly a nadšení.

K podnikání se dostal shodou náhod: ve škole jednou viděl, jak je karton pevný materiál, a tehdy si pomyslel, že by z něj šel dělat levný a ekologický nábytek. V té době si zrovna všiml i soutěže pro lidi do 25 let, kteří si chtěli splnit svůj sen. Do soutěže se se svým nápadem na netradiční nábytek přihlásil a vyhrál. „To mě tehdy nakoplo a od té doby se tomu věnuju,“ říká se skromným úsměvem.

Fakt to bylo tak jednoduché? Viděl jsi karton, pak soutěž, vyhrál jsi a dneska podnikáš?
Vlastně jo. Na škole nám ukazovali konstrukce z různých materiálů, které se zatěžovaly a všelijak testovaly. Mezi nimi byl i karton, který toho vydržel víc než konstrukce ze dřeva. Zaujalo mě to a napadlo mě dělat z kartonu nábytek. Pak jsem s tímhle nápadem vyhrál v soutěži nějaké peníze a to pro mě znamenalo, že jsem to mohl zkusit. Kdyby to nevyšlo, nic by se nestalo.

Vyšlo to a teď už máš Kartoons pátým rokem, překvapilo tě něco za tu dobu, co děláš nábytek z kartonu?
Největší rozpor mezi mojí původní představou a skutečností je v prodejní části. Jde o to, že při vytváření konečné ceny se musí počítat s hodně věcmi, a finální cena tak naroste víc, než jsem si původně myslel.

Chtěl jsem dělat levný a ekologický nábytek, který by byl dostupný třeba pro studenty, ale to nakonec moc nejde.

Když chci, aby to prodávaly obchody, nějak to zboží k nim dopravit a podobně, tak ta cena musí narůst.

A co technologie, pořád děláš nábytek stejně, jako když jsi začínal?
Vůbec ne. První raznice teď už vůbec nepoužívám, hodně jsem hledal a zkoušel, jak to dělat co nejlépe. Zlepšila se jak technologie, tak i materiály, které používám. Teď vyřezávám tvary z kartonu pomocí laseru a výsledek je oproti začátkům neporovnatelný.

V čem přesně?
Raznice nedokázala okraje říznout tak čistě, takže když se člověk podívá ze strany, je karton jakoby zmačkaný. Navíc se raznice jednou nastavila a nedalo se to jednoduše změnit. U laseru je výhoda v tom, že si můžu přes počítač kdykoli řez upravit, nastavit, jak potřebuju, a okraje výrobků jsou pak krásně rovné a struktura toho materiálu vynikne mnohem líp. Kvůli všem těmhle věcem narostla i cena výš, než byl původní plán. Ukázalo se ale, že pro cílovou skupinu není rozdíl v ceně až tak podstatný.

Kde vlastně zákazníky oslovuješ?
Nejlépe to funguje přes různé veletrhy, výstavy a akce, jako je třeba Design Week. Tam se o nás většinou lidi dozvědí poprvé a pak se k nám poměrně často vracejí.

U kartonu je potřeba lidem ten materiál ukázat, říct jim, co všechno se z něj dá dělat, protože se to moc neví a lidi k tomu jsou na začátku většinou skeptičtí, protože to neznají, nejsou na to zvyklí.

Hodně vyrábíš i pro firemní zákazníky, kde se berou ti a co pro ně většinou děláš?
Netroufnu si odhadnout, odkud se tyhle zakázky berou, asi si nás taky všimli někde venku na výstavách. Třeba teď děláme krabičky na kávu pro jednu firmu a to vzniklo tak, že si u nás jeden pán nechal udělat pro sebe domů lampu a pak ho napadlo, že by se mu něco takového líbilo i ve firmě.

Na kolik takových akcí jezdíš?
Třeba na šest do roka. Nemá smysl být na každé z nich.

Spíš se snažíme vyjet i mimo Prahu, kde ještě není trh designových marketů tak přesycený, chodí tam hodně lidí a jsou nadšení.

Chystáš se jet ukázat své výrobky i někam do zahraničí?
Ano, chtěl jsem jet letos, ale to už asi nezvládnu. Když se nahrne víc zakázek najednou, tak moc nestíháme a s takovou celovíkendovou akcí je to organizačně náročné. Doufám, že to vyjde příští rok, chtěl bych hlavně do Německa a Rakouska.

Proč zrovna tyhle dvě země?
Myslím, že by tam mezi lidmi mohlo dobře rezonovat, že naše výrobky jsou ekologické a ručně dělané. Navíc je tam i vyšší kupní síla, tak by to mohlo fungovat.

Máš tady nějakou konkurenci?
Troufnu si říct, že ne. Nějaké drobnosti z kartonu se vyrábějí, to ano, ale co vím, tak nikdo další není vyloženě zaměřený na nábytek. Nejblíž vím o jedné firmě v Itálii a v Holandsku, ale třeba ani v tom Německu jsem nenašel nikoho, kdo by to dělal stejně jako my.

Nábytek z kartonu vypadá hezky, ale je docela nepraktický, ne? Co když na sedačku něco vyleju?
Má to samozřejmě omezení, třeba se nemůže dát ven nebo by se na něj nemělo nic většího vylít. Zkoušel jsem třeba skleničku vody, kterou to zvládne, kýbl vody by už asi byl moc.

Každopádně si myslím, že zajímavější věci z kartonu jsou třeba osvětlení a podobné výrobky, u kterých krásně vynikne díky světlu specifická struktura a zároveň se tam nemusí řešit opotřebení jako třeba u sedačky.

Chceš se do budoucna zaměřit spíš na menší výrobky a doplňky, jako je třeba to osvětlení, než na nábytek?
Nábytek je zajímavý. Jakmile to máme někde vystavené, tak lidi se na to chodí podívat, moc nevěří, že je to unese, a pak to má pozitivní efekt, když to vyzkouší a mile je to překvapí. Je to lákadlo, které vzbuzuje emoce, takže to nechci opustit úplně, ale myslím, že většina výroby se postupně přesune ke svítidlům a zakázkám na míru.

Jaké máš s firmou další plány do budoucna?
To je nejtěžší otázka. Mám sice nějaký byznys plán, ale ten se mi trochu zbržďuje, protože narážím na kapacitní možnosti, když přijdou nějaké větší zakázky. Kvůli tomu není tolik času oslovovat potenciální nové zákazníky nebo se tlačit na zahraniční trhy.

Ale můj cíl je dostat se do Německa, Rakouska, do kamenných obchodů a tady se chci zaměřit hodně na zakázky na míru.

Myslíš, že u nás ještě chybí to povědomí o ekologii a lidi tady mají slabší motivaci kupovat si nábytek třeba právě z toho kartonu?
Zčásti hraje roli přesvědčení o ekologii a taky je to otázka kupní síly, to je podle mě ještě důležitější. Většina lidí sáhne asi po něčem dostupnějším i za cenu, že to má půlka republiky.

K nám chodí zákazníci s tím, že chtějí něco originálního. Ceny nejsou zase až tak extrémní, ale když to srovnáte s papírovou koulí za 50 korun, tak to je trochu jinde.

Firma už ti nějakou dobu funguje, jak ses dostal teď vlastně k Zonky?
Měl jsem bankovní půjčku a zkusil, jak by mi vyšlo refinancování stávajícího úvěru u Zonky. Potřeboval jsem peníze na materiálové zásoby, abych mohl naskladnit celé portfolio na nějakou kapacitu, která dovolí následně oslovovat zahraniční trh.

Když chci oslovit nějaké obchody, tak musím mít zboží skladem, aby se to dalo hned rozesílat do světa. Na to jsem si půjčil, a když jsem teď vyzkoušel refinancování, ukázalo se, že můžu docela dobře ušetřit.

Kolik ušetříš díky Zonky?
Nepamatuji si přesně ta procenta, ale vyšlo to výhodněji, než kdybych zůstal u banky.

Jak jsi vlastně na Zonky přišel?
Znal jsem je od začátku, nějak jsem měl Zonky dlouho v podvědomí a pak mi to doporučila známá, se kterou spolupracujeme na Le Marketu.

Zvažoval jsi třeba i nějaké partnerství s některým z větších výrobců nebo obchodníků s nábytkem?
Zatím ani ne. Ale je fakt, že docela zajímavý by pro Kartoons byl partner, který by pomohl s kontakty a napojením na cizí trhy. V tuhle chvíli mě ale naplno zaměstnávají návrhy, výroba a prodej tady v Česku. Třeba kromě svých kamarádů a spolupracovníků zároveň bych potřeboval ještě někoho na pomoc s obchodem, uvidíme, jak se to vyvine.

Máte také zbytečně drahou půjčku? Zkuste refinancování se Zonky. Nebo si splňte svůj sen jako Vojta a dejte se třeba do vlastního podnikání. Zonky vám rád pomůže. Lidé půjčují lidem, levněji a s klidem.