1. září 2017

Vyřídím lidem hypotéku a pak jedu napojit krávy, říká zemědělec

Gabriela Krčálová

Finanční poradce Michal žije v malé vesničce Hostějov ve Zlínském kraji. Nedávno se rozhodl, že otočí svůj život naruby a rozjede vlastní podnikání v chovu krav. Sehnal v okolí pozemky, pořídil malé stádo a všechno chce dělat v režimu ekologického zemědělství. Prostě tak, jak se to dělalo vždycky, bez urychlování a bez zbytečné chemie. Pokrýt počáteční výdaje dokázal i díky Zonky.

Text: Simona Ondráková, Foto: Radek Miča

Jak se člověk dostane k chovu krav?

Je to hodně spjaté s tím místem, mám tady kořeny a docela širokou rodinu. Rádi bychom tu zůstali a hledali jsme možnosti, jak tady v okolí pracovat. Už od malička jsem nějak byl v zemědělství, rodiče i prarodiče vždycky chovali nějaký dobytek. Potkal jsem pak člověka, který mi pronajal pozemek, koupil jsem základní stádo plemene Aberdeen Agnus, příští rok budou telata a měli bychom rozšiřovat dál. Celé je to samozřejmě podporované dotačně, jinak bychom do toho nešli ani náhodou.

Takže je stát k malým zemědělcům vstřícný?

Na jednu stranu vstřícný je, že dotace poskytuje, na druhou stranu podmínky jsou tak krkolomné, že nemáte šanci se v tom orientovat, všechno dodržovat a zároveň dělat tu samotnou práci. Takže platím agenturu, která mi vyřizuje dotace. Zatím se nám daří a máme vše schválené. Nejtěžší na tom všem je byrokracie, nekonečné dokládání toho samého.

Uživí vás ta práce?

V rozsahu, v jakém to děláme, to zatím na uživení rozhodně není.

„Živím se finančním poradenstvím, vyřídím lidem hypotéku a pak jedu napojit krávy. Aby to bylo udržitelné a živilo mě jen tohle, tak bych chtěl mít na sto hektarech 40 krav.“

Teď mám třicet hektarů, 16 krav a jednoho plemenného býka.

Zatím po večerech studujete farmářskou literaturu?

Ne, hlavní zdroj jsou zkušenosti farmářů. Internet, knížky, teorie, to je blbost. Potkal jsem farmáře, co jsou v tom už dlouhou dobu a jsou ochotní mluvit a dávat informace. Musíte z praxe vědět, co dělat, osobní zkušenost je nejlepší. Jít si za farmářema a zkusit si všechno na vlastní kůži.

Co vlastně znamená ekologické zemědělství?

Je to celý soubor opatření, které musíte splnit. Například nesmíte používat žádná chemická hnojiva ani pesticidy, nestříkat ničím travní porosty… Náš chov je od základu ekologický, dosáhnout toho není až takový problém. Kráva potřebuje v létě pastvu a v zimě seno, nic navíc tam přidávat nemusíte. Toto plemeno je schopné úplně v pohodě fungovat jen na seně, není potřeba nijak dokrmovat. Chcete totiž z krávy vytáhnout malé zdravé tele, aby kráva porodem netrpěla. Proti tomu u některých zmasilejších plemen tele musejí tahat traktorem.

Jakože jsou přešlechtěná?

Přesně tak, aby měla větší výnosnost masa. Kamarád pracuje ve velkochovu, kde mají několik set krav a tam je porodní váha telat 60 kg a to už je pro krávu náročný porod, který sama nezvládne. Porodní váha mých angusů je poloviční, takže to probíhá z 90 procent spontánně, většinou si kráva odejde někam do křoví a přijde s teletem. Samozřejmě je dobré u toho být a sledovat to, ale právě pastevní chov je i o tom, že tam nejste pořád a krávy jsou schopné fungovat bez vás.

Takže hlídače krav nemáte?

Je tam elektrický ohradník. Ze začátku pár nocí nespíte, protože máte pocit, že vám na louce běhá na volno skoro půl milionu. Pak se bavíte s ostatníma farmářema a zjistíte, že ony občas prostě utečou.

„I mně třikrát utekly a šly se někam projít. Krávy se ale z principu nikam netlačí a ven nechtějí, mají rády takové to svoje doma, jako lidi.“

Většinou za ty útěky může zvěř, když přetrhne lanka ohradníku. Stačí pak vzít kýbl šrotu a jdou za vámi zpátky. Jen je musíte najít.

Proč jste vybral pro chov zrovna tohle plemeno?

Důvodů je víc. Jednak jde o minimální potíže s porody, mají také dobré zabřezávání, dobré přírůstky a jsou schopné žít v našich podmínkách celoročně venku. Zároveň je tohle plemeno ve světě ceněno jako jedno z nejlepších steakových mas. Z české krávy nikdy tak dobrý steak neuděláte.

Je u nás po lepším mase poptávka nebo se spíš vyváží?

Když jsme s chovem začínali, tak jsme chtěli dodávat právě na náš trh. Pak jsme ale zjistili, jak to tady funguje. Narodí se telata, která ale musí už po šesti měsících pryč, aby dospívající býk neskočil na matku a neničil tím genetiku. Takže už půlroční býk musí pryč a většina hovězího končí v Turecku.

„Naštěstí jsme potkali kamaráda, který má nedaleko bourárnu a distribuuje svoje vlastní hovězí na český trh. Je schopný od nás ta zvířata odebírat, dokrmit je a poté dodávat na český a slovenský trh.“

Což je super, protože to jsme přesně chtěli.

Proč jste se rozhodl pro půjčku na Zonky?

Protože začínajícímu podnikateli v zemědělství nikdo nepůjčí balík peněz za rozumné úroky. Ačkoli sám jako finanční poradce lidem říkám, mějte to v jednom, ať víte, co děláte, tak jsem si to teď sám musel rozložit na víc úvěrů. Zonky jsem znal z reklamy, tak jsem to zkusil a vyšlo to.

Na co jste si přesně půjčoval?

Peníze jsem použil na nalisování sena, protože mi ještě nedodali můj vlastní traktor.

„Musel jsem zaplatit sečení, hrabání, lisování a svoz a to mi pokryli na Zonky. Seno mi teď dovolí přežít zimu.“

Část peněz mám ještě na účtě, abych měl na další investice, až se budu připravovat na zimu z hlediska krmení, napájení a zimoviště pro krávy.

Žijete v jedné z nejmenších vesnic v Česku, fungují tu dobře sousedské vztahy?

Mám tu docela dost příbuzných, takže to funguje ještě pořád dobře. Je to ale asi stejné jako všude, s někým nevyjdete, s někým jste úplně v pohodě. Žije tady jen okolo 35 stálých obyvatel, ačkoli ve vesnici najdete přes 30 domů. Asi půlka z nich jsou ale chalupy. Děti původních obyvatel odešly do měst a teď si to drží na víkendy a dovolené. I kdyby sem někdo chtěl jít žít a koupit si tu domek, tak by měl problém, protože lidi to buď prodat nechtějí, nebo chtějí takovou cenu, za kterou to prostě nekoupíte.

Tady ve vesnici děláte místostarostu, co tady nejvíc chybí?

Nepotřebuju tady mít ani hospody ani autobusy, bez auta stejně neuděláte nic. Nejvíc mi ale vadí, jak se tu hospodaří na polích. Jsme takový ostrov, všude kolem nás hospodaří velká firma, která dělá řepku a valí do té země kdovíco.

„O ztrátě ornice se bavíme nějakých 30 let a teď to tu máme v přímém přenosu, foukne vítr a všechno letí pryč. Nikdo s tím nic nedělá.“

Totálně se zlikvidovalo malé hospodářství. A jednoho dne ta firma řekne: “Už nám to nic nedává, je to poušť, tady to máte a dělejte si s tím, co chcete.”

Proto jste si tu pronajal pozemek?

Přesně tak, byla to jedna z motivací. Chtěl jsem s tím začít něco dělat, postupně přibírat další půdu a tu zatravňovat, sázet stromy. K půdě se musíme chovat tak, aby nám byla schopna něco dát i do budoucna. Už stokrát jsem měl chuť odsud odejít. Jsou tu i další lidi, kteří mají představu, co se na polích děje, jenže i když vypoví nájemní smlouvu, tak co tam kdo bude dělat na plácku bez příjezdové cesty?

Jsou tady ještě lidi tak nějak soběstační nebo si všechno nakoupí ve městě a zahradu mají na ozdobu?

My se snažíme dělat všechno sami, ale drtivá většina lidí všechno nakoupí v obchoďáku. To je právě ta systematická decimace venkova, neexistuje základní podpora toho, abyste si mohli vyrobit vlastní potraviny doma. Opravdu vychází levněji, když si člověk koupí mrkev v obchodě. Třeba mléko bereme od kamarádky tady nedaleko, ale je jediná, kdo tady produkuje mléko.

Jak si nejlíp odpočinete?

Když si sednu u krav a dívám se, jak se pasou. Pořád to tak mám, že si tam odpočinu, je to fakt pěkné místo.

 

Sdílet článek