Výrobna raw sladkostí Veveraw vznikla v Příbrami v bývalé herně za jediný měsíc. Eva Šmatláková odmala patlala dorty a…
Výrobna raw sladkostí Veveraw vznikla v Příbrami v bývalé herně za jediný měsíc. Eva Šmatláková odmala patlala dorty a Martin Svěchota odmala neměl rád, když mu někdo rozkazuje. Dali to dohromady a jejich nepečené, cukrem neslazené, vajíčkem nepolíbené a moukou ani konzervanty nezatížené dortíky jdou na dračku. Protože je v bance poslali do háje, zkusili Zonkyho. A bylo vymalováno.
Text: Lenka Ciznerová, foto: Michael Kratochvíl
Přiznám se, že když jsem k vám vyrážela, říkala jsem si: Bez cukru? Bez vajec? Bez mouky? Bez mléka? A ani to nepečou?! Bože, to přece nebude k jídlu! Ale když jsem ochutnala, tak nemám slov, jak je to dobré…
Eva: Díky, snažíme se. Odmala jsem hrozně ráda pekla a pořád něco vymýšlela. Míchala a objevovala chuti a přísady. Všichni si zvykli, že jsem ta, co jim udělá dort a napeče cukroví. No a pak jsem jednoho dne v rámci experimentování udělala svůj první raw dort. Vizuálně to byla totální katastrofa, ale samotnou mě překvapilo, jak mi chutnal.
Experimentujete pořád? Na raw není po čase moc co vymýšlet, ne?
Eva: Ale ano. Kolikrát stačí změnit poměry a chutná to úplně jinak. A o tom ta práce je. Zkoušet a zkoušet. Víte, kolikrát se vám něco nepovede? Zdrcne? Nechutná tak, jako předtím, i když všechno děláte stejně, ale holt třeba maliny byly maličko kyselejší? To se nedá nijak změřit a celá práce jde pak do kopru. Proto je potřeba neustále zkoušet a míchat chutě dohromady, zaznamenávat si výsledek a ten umět použít, když potřebujete. Mám taky mánii snižovat počet surovin. Obecně si myslím, že se do jídla cpe zbytečně moc věcí. Teď už ale samozřejmě není každý zákusek experimentem, máme i poměrně stálý sortiment. Na webu je z něj to nejlepší.
ARVE Error: Mode: lazyload not available (ARVE Pro not active?), switching to normal mode
Na Facebooku máte předvánoční fotku, na které jste zarovnaní krabicemi. Mákli jste si?
Eva: No ano, byl to docela fofr. Letos jsme na Vánoce prvně dělali i raw cukroví a objednávek bylo tolik, že jsme se báli, jestli to dáme. Ale dopadlo to skvěle. Vánoce jsou prostě náročné, objednávky jsou dvojnásobné. Ale zatímco první rok jsem to musela zvládnout při práci, poslední dva roky už jsem se mohla věnovat naplno jenom nám.
Jak jste se dali dohromady s Martinem? Taky odmala patlal?
Martin: Já jsem nejdřív hlavně hodně ochutnával. Prvně jsem pomáhal, až když Eva dělala první cukroví na Vánoce. Tenkrát zřejmě zjistila, že nejsem úplně levej… (smích)
Eva: Já nemám obchodního ducha a Martin nás umí prodat. Navíc mi dodává sebevědomí. Předtím jsem dělala servírku a nikdy mě to nijak extra nebavilo. Přesto bych se k podnikání sama nikdy nerozhoupala, to až s Martinem.
Martin: Já zrovna po šesti letech končil u hasičů. A asi nemám rád, když mi někdo něco přikazuje, radši přikazuju sám sobě. Navíc jsem podnikání neviděl tak komplikovaně jako Eva. Tak jsem řekl: Zkusíme to. A bylo!
Teď mě napadá, že jsem vlastně čekala někoho oplácanějšího. Vy úplně nevypadáte jako Jeníček a Mařenka.
Eva: Já dřív trochu oplácaná byla. Ale co jsem přestala jíst mouku a další suroviny jako vejce, mléko, cukr, šlo to dolů samo. Zvykla jsem si na tuhle stravu a člověk se cítí mnohem lépe. Nejím těžko stravitelné věci a myslím si, že by si tělo řeklo, kdyby mu něco chybělo. Strava je všechno, o tom jsem přesvědčená. Nejím maso, lepek ani mléčné výrobky. Fakt jenom rostlinné věc. Paradoxně s touhle stravou získáte pocit nasycení mnohem lépe. Dřív jsem to měla naopak.
Plánujete vlastní raw cukrárnu?
Martin: Cukrárnu asi ne, spíš obchůdek, kde bychom prodávali naše dortíky, možná by tam bylo i pár stolků na posezení u kávy, ale to je ještě daleko. Po místě koukáme, ale nikam nespěcháme. Nejdřív jsme museli řešit narůstající poptávku.
Eva: Začínali jsme v prostorách u známého, ale brzo nám to bylo těsné a evropské předpisy nám nedovolily navýšit kapacitu. Proto jsme si potřebovali rychle půjčit. Jenže z banky nás vyhnali a Zonky nám po dodání podkladů půjčil de facto hned. Máme sice vyšší úrok, 13,49 %, protože jsme dokázali doložit jenom jedno daňové přiznání. Ale lidi se na nás složili asi za 5 minut, to bylo neuvěřitelné.
Půjčili jste si sto padesát tisíc. Přijde mi, že jste je dokázali neuvěřitelně využít.
Eva: Jé, děkujeme! Měla jste to tady vidět předtím. Nebylo tu nic. Je to bývalá herna, takže šlo všechno pryč. Zvenku je to zatím ještě pořád nic moc, ale vnitřek slouží. Měli jsme šikovné lidi a Martin to skvěle naplánoval, aby peníze vyšly. Splátky máme pět tisíc měsíčně na tři roky a rozhodně máme v plánu to splatit dřív (smích).
Kdyby vám nepůjčil Zonky, co byste dělali?
Eva: Nevím. Asi nic. Víte, já ty banky na jednu stranu chápu, měli jsme hlavně nadšení a skvělé zákusky, ale obrat tenkrát nebyl nic moc, měla jsem čerstvý podnikatelský účet… Jenže když si pak nemáte kde slušně půjčit, není to moc dobrý pocit.
Martin: Je to jednoduché. Bez Zonkyho by nic z toho, co kolem sebe vidíte, neexistovalo. Banka se s námi vlastně vůbec nebavila. Vrátí vám žádost, ani nevíte proč. Řeknou vám: Zkuste to za dva měsíce. To všechno přes papíry, žádný osobní kontakt. Že nám Zonky půjčku schválil za tři dny bylo po té zkušenosti vlastně neuvěřitelné. Volali, když jsme přišli urvaní z práce. Sepsali jsme příběh, vložili ho na web a za pět minut bylo vybráno.
Než otevřete cukrárnu v Praze, kde vás zatím najdeme?
Martin: Tady v Příbrami na to zatím nejsou moc podmínky. Jezdíme ale každou sobotu na farmářské trhy, střídavě do Plzně a do Prahy na náplavku. Kromě trhů nás ale najdete už skoro ve 40 provozovnách po celé republice. A nejvíc v Praze. Tam je to pro nás zkrátka nejzajímavější. Podívejte se na web, určitě něco poblíž objevíte. Taky budeme mít brzy hotové stránky i e-shop.
Když zmiňujete e-shop, jak dlouho vaše dortíky vydrží? Bez konzervantů, cukru…
Eva: Myslím, že 14 dní vám v lednici vydrží. Už pak třeba nejsou tak hezké na pohled, ale chutnají stejně. Platí, že čím víc čerstvého ovoce, tím je doba trvanlivosti kratší. Čím víc oříšků, tím se zase prodlužuje. A některý by určitě dokázal vydržet i měsíc, ale tak dlouho se na něj dívat nevydržíte. Oficiálně uvádíme týdenní trvanlivost.
Když se vám začíná dařit, jsou pro vás důležité i peníze?
Eva: Dřív určitě byly. Dokud jsem neměla vlastní podnikání. Teď je pro mě nejdůležitější všechny peníze dávat zase do dalších vylepšení, můj vztah k nim se hodně změnil. Mají pro mě teď trochu jiný význam.
A nepropadáte někdy skepsi? Podnikání není zrovna procházka růžovou zahradou.
Eva: No, hodně se to střídá. V tomhle se tedy extrémně dobře doplňujeme. Naštěstí. Když má jeden depku, druhý ho většinou podrží.
Martin: Přesně tak. Někdy to vidím růžověji já, někdy Eva. Člověk ale musí být optimista celkově.
Společně nejen podnikáte, ale i žijete. Jste po těch letech a starostech ještě zamilovaní?
Oba: Co je to za otázku? Jsme!
Máte taky zálusk na vlastní podnikání nebo prostě jenom potřebujete založit, ale nikdo z rodiny zrovna nemůže pomoct? Nechoďte do banky, půjčte si od lidí. Na Zonky.