Jana vždycky věděla, že chce podnikat. Nakonec se k tomu dostala pořádnou náhodou a dnes se úspěšně živí něčím, co před pár lety ještě vůbec neuměla. „Chtěla jsem zavinovačku pro svou dceru, ale v obchodech se mi žádné nelíbily,“ vzpomíná Jana. Sedla proto ke stroji a sama si zavinovačku ušila. Dnes je dělá na zakázku, chce začít prodávat v zahraničí a díky půjčce od Zonky má i svou vysněnou pracovnu a  obchod.

Text: Pavla Francová, Foto: Radek Miča

Neřekli byste to do ní. Tahle štíhlá mladá žena, která je elegantně oblečená a na krku jí svítí výrazný růžový náhrdelník, je truhlářka. Přesně tak. Jana má ráda dřevo a vyučila se truhlařinu. Umí vyrobit kdeco. Klidně udělá stůl nebo skříň na míru, říká a trochu nervozně si přitom hraje s útlými prsty. Raději se dvakrát ptám, jestli si ze mě nedělá srandu. „Kdepak, opravdu jsem truhlářka,“ směje se Jana. Za sebou teď má vyskládané látky s pestrými motivy, růžovobílý vzorek s puntíky je hned navrchu. O kus dál na stole stojí šicí stroj.

Od pily k jehle

Truhlářskou dílnu plnou pilin vyměnila za něco docela jiného. „Byla jsem těhotná a čekala jsem druhou dceru. Přála jsem si pro ni krásnou výbavičku, ale v obchodech nikde neměli to, co jsem chtěla,“ vzpomíná na svoje začátky a co chvíli se začne hlasitě smát.

Doma měla zrovna vypůjčený starý šicí stroj od své tchyně, a tak si Jana řekla, že na tom přece nemůže nic být, a pustila se do šití.

„Šla jsem do velkého obchodu s látkami, vybrala si, co se mi líbilo a doma hned začala šít,“ vzpomíná na své první seznámení s šicím strojem. Ušila si zavinovačku, mantinely do dětské postýlky i další věci do výbavy. „Ne, opravdu jsem nikdy předtím nešila, vůbec jsem to neuměla,“ směje se nahlas. Jasně že to všechno nešlo hned a snadno, ale výsledek se povedl, a to bylo pro Janu hlavní.

„Když to pak viděla moje těhotná kamarádka, hned chtěla taky takovou výbavičku,“ říká Jana. Opírá se přitom o vysokou točící židli, kterou má u svého pracovního stolu. O jejích výtvorech se postupně doslechli další a další lidé a každou chvíli prý někdo chtěl něco ušít. „Pak jsem z toho už měla i nějaké peníze a mohla jsem si dovolit nakoupit nějaké látky navíc. Z těch jsem ušila pár zavinovaček a dalších věcí a začala jsem je prodávat na Fléru,“ vypráví Jana, jak se nenápadně rozjelo její podnikání.

Ukázalo se, že zájem o její zboží je ještě větší, než sama čekala. Ručně šité zavinovačky šly hned od začátku rychle na odbyt. Po třech měsících už měla facebookovou stránku a také vlastní e-shop Zavinovačky.cz. „Přestala jsem řešit Flér, protože mě štvalo, že si účtujou procenta z každého prodaného zboží,“ říká Jana. Vlastní internetový obchod Zavinovacky.cz se rozjel taky výborně a od té doby poptávka po jejím zboží roste.

Po pár měsících se spolu s manželem rozhodli k velkému kroku. Práce na zakázkách zabírala stále víc času a dělat to po nocích a ve volných chvílích už moc nešlo.

„Domluvili jsme se a manžel šel na rodičovskou, abych já mohla naplno podnikat,“ říká Jana a neopomene několikrát připomenout, jak jí muž pomáhá. Riskantní krok se osvědčil: Jana podniká a živí rodinu, manžel (profesí také truhlář) se stará o děti.

Jen internet nestačí

Právě stojíme v novém obchodě a dílně, kterou si Jana vysnila. Jsme kousek od centra Olomouce, v tiché ulici s prvorepublikovými domy. Nad vchodem do prodejny je starý a vcelku zachovalý nápis Praktik. Naposledy tady bylo starožitnictví, předtím tu ale po desetiletí fungovala prodejna s domácími potřebami. Odtud pochází zelená cedule nad dveřmi s jednoduše vyvedeným písmem. „Každý v Olomouci ví, kde je Praktik. Byl tu snad sto let. Líbí se nám ten název i to, jak ten nápis vypadá, tak jsme ho nad vchodem prostě nechali,“ říká hrdě Jana.

Dlouho šila výbavy doma, jak ale práce přibývalo, ukázalo se, že to takhle dál nejde. Ačkoli se o ně přes den stará Janin muž, bylo čím dál tím komplikovanější udržet děti stranou od pracovního koutu. Navíc na práci neměla ani potřebný klid.

„Bylo jasné, že potřebuju vlastní pracovnu, někde mimo byt a ideálně rovnou i malý kamenný obchod,“ říká.

I když podnikání funguje a vydělává, nemohla si jen tak dovolit zaplatit naráz někde víc nájmů dopředu, a ještě nakoupit vybavení do dílny i prodejny.

„Zkoušela jsem se ptát v bankách na možnosti půjček, ale co mi nabízeli, bylo šílenství,“ vzpomíná a kroutí přitom hlavou. Nejvýš jí banky nabídly pár desítek tisíc s vysokým úrokem.

„Když jsem se pak doslechla o Zonky, řekla jsem si, proč to nezkusit. No a povedlo se,“ říká s tím, že během pár dnů měla na účtu potřebných 120 tisíc korun, které získala se slušným úrokem. Díky tomu se jí podařilo najít si obchod s dílnou, a ještě do ní mohla nakoupit vybavení.

„Je to tady skvělé. Dostali jsme se sem náhodou, přes kamaráda, který tu měl obchod, ale sám nezvládal utáhnout nájem. Tak jsme se domluvili, že tu budeme společně,“ říká Jana. Prostory se musely vymalovat, trochu upravit a schody osadit zábradlím. „Už šijeme a pracujeme,“ říká mladá podnikatelka. Na začátku dubna obchod slavnostně otevřeli – s hudbou, party, hosty, jak se na zahájení sluší.

Zavinovačka pro punkáče

V prostorném obchodě jsou vystavené ukázky prací. Často ale Jana šije na zakázky, látek na výběr má spoustu a chce nabídku dál rozšiřovat.

„Kamarád nám dělá vlastní potisky látek, máme i punkerské a komiksové vzory, s motivy wu-tang nebo třeba látku se sprejerským motivem,“ říká a ukazuje stohy látek.

O kousek dál stojí její kolegyně Adéla, která jí od loňského léta vypomáhá se šitím a marketingem. Na výpomoc se šitím má ještě jednu kolegyni, sama by už všechny zakázky nestíhala odbavovat.

Nejvíc se sice prodávají klasické vzory a barvy, hvězdičky v kombinaci s modrou nebo puntíky v kombinaci s růžovou barvou. „Nejvíc mě ale baví ty specialitky. Ráda dělám věci praštěné, jiné, než to mají všude jinde,“ říká s tím, že sama ale má ráda tradiční vzory a její první zavinovačka, kterou sama ušila, byla růžová se vzorkem růžiček. Úspěch na domácím trhu dává mladé podnikatelce energii a chuť jít dál.

Letos by proto chtěla začít prodávat své výrobky i v zahraničí, nejspíš přes Amazon. Na Slovensko začala ostatně dodávat už v polovině loňského roku a nyní chystá pro další trhy tematické výbavy pro malé děti. Chce pořídit i speciální vyšívací stroj a rozšířit výrobu například o výšivky jmen.

„Vždycky jsem chtěla podnikat, a to se mi teď plní. Je to hodně práce, ale baví mě to,“ dodává s tím, že bez pomoci svého muže by to ale nemohla dělat.

A prý zdaleka nejde jen o psychickou podporu. Na polštářky, kterých už Jana prodala na 1500 kusů, jsou potřeba stužky, celkem na 12 tisíc kusů. „Naprosto drtivou většinu stužek nažehlil můj manžel,“ upozorňuje Jana.

Chcete si taky splnit svůj sen? Nemáte ale na začátek dost peněz? Zkuste rychlou a výhodnou půjčku od lidí na Zonky.