Ne každý finanční poradce, prodejce nebo analytik vám skutečně pomůže zhodnotit či ušetřit peníze. Můžete je vyslechnout, ale musíte si jejich informace ověřit. Teprve když se ujistíte, můžete se jejich radami řídit. Jejich motivem je prodej a generování zisku, ne vy. Tedy ne v první řadě.

Mnozí poradci a analytici myslí hned po sobě i na vás. O tom není pochyb, měli byste se ale naučit rozpoznat ty, kteří mají místo duhovky dolarové bankovky, a rychle od nich utéct pryč.

Jak je poznáte?

1. moc se neptá na informace o investování, ale spíš na osobní záležitosti, o kterých lidé rádi tlachají, je to úspěšná manipulativní technika, jak se nám dostat pod kůži
2. příliš neradí, ale prodává
3. přichází se zaručeným řešením hned na první schůzce
4. zamlčuje rizika, zvýrazňuje a opakuje výhody
5. na jasné otázky odpovídá vyhýbavě
6. vyvíjí na vás nátlak, že to musíte podepsat teď a tady, jinak o to přijdete za pomocí frází „Už dnes je pozdě“, „Nabídka se nebude opakovat“, „Poslední šance“, „Unikátní nabídka“

Sebechvála smrdí

Zaměstnanci finančních ústavů musejí chválit své produkty, kdyby to nedělali, asi by byli brzy bez práce. Platí tu jednoduchá zásada: poslechnout můžeme, popovídat si smíme, přečíst bychom měli a podepsat nemusíme. I na ulici, když vás osloví kravaťák s naučenými frázemi: chcete-li, pokláboste, jen nic nepodepisujte.

I prodejci, kteří vám radí „zadarmo“, dostávají peníze. Od finančních institucí, o jejichž produktech informují. Dostávají od nich provizi.

Mark Twain řekl: „Bankéř je člověk, který vám půjčí deštník, když svítí slunce, a chce jej zpět, když začne pršet.“

V příštím díle vám dáme jednoduché rady, jak se nenechat napálit a obrat. Také se dovíte, jestli se mezi oklamanými zákazníky vyskytují jen lidé s nižším vzděláním, nebo zda se to týká všech bez rozdílů příjmů, vzdělání, věku a pohlaví.