Jiří pracuje v ostravské zoo jako ošetřovatel dravých ptáků a velkých i malých šelem. Když zrovna nekrmí lvy a supy, vytváří grafiku na zakázku nebo cestuje po světě. Jelikož ale každá taková cesta něco stojí, musel si na ně sem tam půjčit. Zonky mu pomohl jeho půjčky refinancovat, aby se mohl co nejdříve vydat na další dobrodružství.

Text: Simona Ondráková, Foto: Radek Miča

Jaká je vaše práce? Spousta lidí si asi představuje, jak se půl dne mazlíte s tygry.
Ano, lidi si často o práci ošetřovatele myslí, že se člověk dostane do přímého kontaktu se zvířaty. Realita je ale trochu jiná, mnohdy jsou ta zvířata nebezpečná, a pokud se uvažuje i o jejich návratu do volné přírody, měl by s nimi ošetřovatel přicházet do kontaktu co nejméně. Ne vždy to ale jde.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Na můj úsek je nás pět ošetřovatelů, každý den se setkáme nad ranní kávou, řekneme si novinky, co se narodilo, co umřelo, co je potřeba udělat. Pak přichází na řadu kontrola všech nám svěřených zvířat. Potom už je to většinou trochu stereotyp, uklízíme, krmíme, děláme komentovaná krmení.

Jak se vám daří vracet zvířata do přírody?
Zásadní je zvolit druh zvířete, u kterého je to ještě možné. Kdybychom do volné přírody vypustili námi odchovaného tygra, neuměl by lovit. Pokud by pak hladověl, lovil by nejdostupnější kořist, tedy hospodářská zvířata nebo samotné domorodce. To se pochopitelně lidem nelíbí a nejspíš by tygra zastřelili. V ideálním případě by se musela oplotit velká část území, kam by lidé nesměli. Až potomci potomků těchhle tygrů by byli potenciálními kandidáty na vypuštění do původní domoviny. Na světě už ale není mnoho míst, kam by se dala zvířata vypouštět.

Kdo je tedy ideální adept na vypuštění?
Například draví ptáci, kteří nejsou pro lidi tak nebezpeční. Naše zoo vrací do volné přírody třeba orlosupy bradaté, supy hnědé a bělohlavé. Například v Itálii jsou umístěny tzv. rozletové voliéry, kam se ptáci umístí, jsou v ní krmeni, časem se voliéra otevře a ptáci ji můžou opustit. Můžou se pokoušet o samostatný život, pořád ale mají možnost se do voliéry vrátit a nakrmit se. Většinou se vracejí méně a méně, až se jednoho dne nevrátí vůbec.

Jak jste se dostal k práci se zvířaty?
Byli jsme tady v zoo na střední škole na exkurzi.

Při návštěvě pavilonu s velkými kočkami mi ta zvířata učarovala. Začal jsem se více zajímat o velké šelmy a o zoo obecně. Pak jsem v rámci dobrovolnictví začal v zoo pomáhat, nejdříve na informačních stáncích, později jsem se dostal blíž ke zvířatům skrz tzv. enrichment.

Co to je?
To je program obohacování života zvířat v zoo. Jednoduše řečeno se jedná o „hračky“, předměty nebo prvky, které mají zpříjemnit život zvířat. Pak mě nějakou nešťastnou náhodou přijali na vysokou školu, ale hned po prvním semestru mi bylo jasné, že tudy cesta nevede. V té době se uvolnilo v zoo místo, a já se dostal ke své vysněné práci a k velkým kočkám.

Takže je to celkem dlouhý proces, než člověka vpustí do výběhu?
Šel jsem asi nejkomplikovanější cestou. Určitě je výhodou zemědělsky zaměřené vzdělání, oceňují se zkušenosti s vlastním chovem, ať už máte doma hady, pavouky, rybičky, nebo koně. Práce v zoo je časově i silově hodně náročná, a navíc ne moc dobře placená.

Pro zoo je stále obtížnější najít nové lidi, a tak máme mezi kolegy třeba i strojní techniky, elektrikáře nebo bankéře, kteří už měli plné zuby práce u počítače. Mají často mnohem silnější vztah ke zvířatům než čerstvě vystudovaní zoologové.

Máte v práci nějakého svého zvířecího oblíbence?
Kdysi to byly velké kočky, postupně jsem si „zamiloval“ vícero zvířat. S časem si ale člověk vybuduje rezistenci a citové vazby nejsou tak silné jako v případě domácích mazlíčků. S chovem totiž souvisí i úhyny, které člověk nenese s úsměvem, ale žal zažene jedna večerní sklenička vína. Pokud bych měl vyzdvihnout nějaké zvíře, pak to bude vydra malá. Jsou to neskutečně živá zvířátka, neustále něco vymýšlejí a rozbíjejí. Člověk se má co ohánět, aby tu zkázu ve výběhu napravil.

Co je nejhezčí na práci v zoo?
Určitě péče o mláďata. Šelmy si s potomstvem většinou poradí samy, ale třeba u dravých ptáků je to s líhnutím mláďat jiné. Je to rizikové období, a pokud jsme si jisti, že si ptáci neporadí, odebereme jim vejce do líhně a na hnízdo jim podložíme falešné vejce. Zatímco ptáci sedí na kusu dřeva, v líhni pomůžeme mláděti z vejce, krmíme ho kousky masa, a jakmile nabere sílu, zase mládě vyměníme za falešné vejce. Pak už péče přechází zpět na rodiče.

Je to pro nás příjemné vybočení ze stereotypu, kdy celé dny jen vyvážíme z výběhů hnůj.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas?
Pokud se nějaký najde, věnuji ho cestování. Často se k tomu dostanu jako slepý k houslím, jako to bylo třeba s mou cestou na Sumatru. Ošetřovatelé českých i slovenských zahrad tvoří jakousi velkou rodinu. A jedna moje kamarádka ze Zoo Olomouc se mě mezi řečí zeptala, jestli bych nechtěl letět na Sumatru. Řekl jsem ano a jelo se.

Zahraniční výzkumní pracovníci a vědci často spolupracují se zoologickými zahradami, takže jsme díky tomu mohli navštívit záchrannou stanici Kukang, strávili tři dny v člověkem nedotčené džungli, kde volně žijí orangutani, nebo prozkoumávali místní obrovské jeskynní systémy.

Neuvažoval jste někdy o práci v zahraničí?
Mám přítelkyni v Lipsku, kde jsem si zařídil dvoutýdenní stáž a tak trochu doufal, že se dostanu do povědomí vedení zoo a mohla by se tam pro mě najít práce. Umím sice slušně polsky a anglicky, ale podmínkou přijetí je znalost němčiny. Svůj boj nevzdávám a se základy němčiny jedu na stáž do Zoo Halle. To je sice od Lipska 30 kilometrů, pořád je to ale mnohem blíž než Ostrava.

Plánujete i nějakou další cestu?
Dlouho jsem chtěl navštívit USA, konkrétně stát Washington sousedící s Kanadou. Učarovaly mi tamější národní parky. Nicméně když už se mi podařilo na cestu našetřit, přišla ta Sumatra.

Teď musím šetřit nanovo a v tom mi dost pomohl právě Zonky. Díky němu se mi podařilo ustálit mou finanční situaci, protože jsem si refinancoval dluhy, které jsem měl kvůli cestování.

Jak jste se o Zonkym dozvěděl?
První zmínky jsem postřehl z televizních reklam. Nijak extra mě to neoslovilo, pak se mi ale svěřil kamarád, že požádal Zonkyho o refinancování, a vše mělo neskutečně rychlý spád. Dělá návrhy na tetování a svoji zálibu zmínil i ve své žádosti. Já ve volném čase ilustruji a chtěl bych tenhle svůj koníček taky dál rozvíjet a výhledově v tom třeba i podnikat. Do tří dnů se na mě investoři poskládali!

Co vás přivedlo k ilustraci?
Mám rád klasické disneyovky a kreslené filmy. Jsem trochu snílek a fascinuje mě možnost přenést kousek fantazie pomocí kresby nebo animování do reálného světa. Naopak i díky tvorbě můžete uniknout před stresy všedního života do svého vlastního světa. Inspiraci hledám převážně ve zvířecí říši, takže má práce ošetřovatele a ilustrátora jde ruku v ruce.

Mojí tvorby si všimli nadšenci pro tzv. cosplaye a nechávají si ode mne nakreslit svoje vysněné postavy, dost často spojené právě s těmi zvířecími charaktery.

Prozatím funguju na bázi výměnného obchodu „já ti nakreslím obrázek, ty mi koupíš pivo“, ale časem bych se chtěl ilustrováním, kresbou a grafikou i živit.

Chcete si také zlevnit půjčky? Zkuste refinancování se Zonky. Nebo potřebujete peníze na vaší vysněnou cestu? Na Zonky půjčují lidé lidem, levněji a s klidem.