Vynořil se zničehonic. Na televizních obrazovkách ho budete potkávat po celý podzim. V exkluzivní rozhovoru pro Zonky…
Vynořil se zničehonic. Na televizních obrazovkách ho budete potkávat po celý podzim. V exkluzivní rozhovoru pro Zonky Times vypráví o tom, jak se k natáčení dostal, o práci s lidmi a mnohém dalším.
Text: Lukáš Zelený
K rozhovoru přistupuje profesionálně. Na místě setkání čeká už nějakou dobu. Sedí ve svém klasickém posedu. Před sebou zasloužené kafe. Nikam nespěchá. Jednu šichtu už má za sebou, a tak si vychutnává zaslouženou chvíli volna. Ta však nebude trvat dlouho. Už za pár dní začne studovat svoji novou roli.
Ještě před měsícem o tobě nikdo nevěděl. Teď je tě najednou plná televize a internet.
(skáče do řeči) Dlouho jsem neměl potřebu se nikde ukazovat, natož někomu něco říkat. Postupem času jsem si však uvědomil, že to co vím… no, to by bylo na dlouho. Prostě jsem měl tu potřebu většímu počtu lidí říct, aby se koukali kolem sebe. Je hezký se chovat podle tradic, dělat to, co dělali jejich rodiče, ale žijeme v roce 2017. Je na čase některé věci přehodnotit.
Zonky měl při rozhovoru s Lukášem samozřejmě dobrou náladu.
Máš na mysli něco konkrétního?
Tak určitě. Bavíme se přece o konkrétní roli. Nebudu tady mluvit o globálním oteplování, to si třeba nechám na příště. Teď šlo o to, že Petr (herec Saša Rašilov, pozn. red) přesně představuje skupinu lidí, která žije v době minulé. Neuvaří ani kafe, pořád spěchá a někam se hrne. Já si říkám proč. Zastav se, uvař mi taky kafe. Já ti za to ukážu, jak to udělat jinak. Je to o tom, aby lidé poslouchali.
Nechtěl bych, aby to vyznělo drze, ale proč právě tebe?
A koho jiného (smích). Ne, jasný. Chápu, na co narážíš. Vždyť já neříkám ticho, klid, teď mluvím já a ostatní jsou blbci. Naopak. Já jen říkám, co si myslím. Proč bych se měl dívat na někoho, kdo je celej nervózní, neumí si pořádně zapnout košili a ani mi nechce udělat to zatracený kafe (rozčiluje se).
A takhle Zonky odpočívá, když zrovna netočí reklamu nebo nedělá rozhovory.
Ale to se u lidí občas stává. Jaké to pro tebe vůbec bylo pracovat napřímo s lidmi?
No…(přemýšlí). Žádná sranda to nebyla. Ale beru to profesionálně. Jasný, na moje poměry to trvalo celkem dlouho, přesto byli ostatní spokojení, jak rychle jsme to všechno zvládli. Být na mě, jednou zkusíme, podruhé natočíme. Ne, místo toho pořád stop, znovu. Měl jsem spoustu času, tak mi to ani nevadilo. Ale byly tam jiné věci.
Povídej.
Celou dobu si někdo stěžoval na teplo. Pořád převlíkání, pořád nějaké líčení. Na place jsem tak zůstával jen já. Přitom jak jsem říkal, já bych to natočil klidně napoprvé. To je ten, nechci říct problém, ale… No, teď mi to vypadlo. O čem jsme se to bavili?
O lidech?
Jo, to vím, ale o čem konkrétně. Už vím. Všichni si stěžují na teplo, chtějí to mít co nejdřív za sebou, a pak pořád někam odchází. Otočím se a najednou kolem mě nikde nikdo. Makají od nevidím do nevidím, ale přitom pořád někde stojí, o něčem se baví. Pak se diví, že nemají čas.
Zonky všechno řeší s klidem. Nejlépe u kafíčka.
Ty teď čas máš, ale chystáš už něco dalšího?
Jasný. Už teď mám v hlavě další spot. Petr už tam nebude, tak si vyzkouším zase něco nového. Vím, co chci říct, jen teď ladíme formu. Věřím, že během pár týdnů s tím budeme moc jít ven, ale víš, jak to je s lidmi. Než se domluví, nalíčí…není to tak snadný (smích).