20. prosince 2019

Měnová politika: kdy cukr a kdy bič, aby hospodářství rostlo?

Linda Hubičková

Zajistit ekonomickou výkonnost, držet na uzdě nezaměstnanost, stabilizovat ceny a měnový kurz. To jsou cíle, k nimž vede úspěšná měnová neboli monetární politika. V podstatě jde o soubor nástrojů centrální banky, kterými upravuje množství peněz v oběhu a zajišťuje tak hospodářský růst země. A ano, příměr s cukrem a bičem někdy opravdu sedí.

Základním předpokladem je totiž udržet stabilní cenovou hladinu, tedy mít úspěšnou protiinflanční politiku. Ta spočívá ve snaze centrální banky (v Česku tuto funkci plní ČNB) udržet inflaci v přijatelné úrovni. Teprve pak je možné zaměřit se na další cíle.

Centrální banka v této souvislosti vede monetární politiku dvěma směry podle aktuální situace. 

Expanzivním, kterým podporuje ekonomický růst a pokles nezaměstnanosti. Snižuje úrokovou sazbu, aby přibylo úvěrů a lidé více utráceli. Naopak restriktivní měnovou politiku používá s cílem zpomalit přehřívající se ekonomiku a zkrotit rostoucí inflaci. V takovém případě zvyšuje úrokovou sazbu.

Přímé a nepřímé nástroje

K ovlivňování trhu s financemi centrální banka používá hned několik nástrojů. 

K přímým nástrojům patří pravidla likvidity, kterými centrální banka určí závaznou strukturu aktiv a pasiv obchodních bank. Krátkodobé úvěry tak musí krýt krátkodobé zdroje a dlouhodobé úvěry ty dlouhodobé.

Dalším nástrojem přímé monetární politiky jsou úvěrové limity a limitované úroky, tzv. úvěrové stropy. Tedy maximální úrokové sazby, které mohou komerční banky požadovat z jimi poskytovaných úvěrů, nebo naopak minimální úrokové sazby z přijímaných vkladů. A nakonec může centrální banka nařídit také povinné vklady. Ty se zpravidla týkají centrálních institucí nebo orgánů místní samosprávy.

Restriktivní měnová politika se používá s cílem zpomalit přehřívající se ekonomiku a zkrotit rostoucí inflaci.

Zatímco přímé nástroje monetární politiky se v zemích s vyspělou ekonomikou prakticky nepoužívají, nepřímé nástroje monetární politiky jsou v moderních ekonomikách mnohem častější. Jde například o: 

  • Operace na volném trhu, tedy nákup nebo prodej cenných papírů centrální bankou od komerčních bank, čímž rostou jejich likvidní rezervy i úvěrová kapacita. Patří sem i obchod se státními dluhopisy.  
  • Diskontní politika, kdy centrální banka poskytuje krátkodobé úvěry obchodním bankám s cílem ovlivnit měnovou bázi, krátkodobé úrokové sazby a bankám finančně vypomoct.
  • Povinné minimální rezervy, tedy finanční prostředky, které musí mít komerční banky uloženy na účtu u centrální banky. 
  • Dále pak nákup a prodej cizích měn centrální bankou od komerčních bank, intervence ve prospěch (či neprospěch) devizového kurzu nebo určování úrokových sazeb. 

Všemi těmito opatřeními se centrální banka snaží co nejefektivněji stabilizovat cenovou hladinu, tedy bojovat proti inflaci. A tak chránit jak podnikatele s fixním ziskem, tak i běžné domácnosti a jejich úspory. 

Sdílet článek