26. září 2018

A dost, šéfe! Nejčastější důvody, proč změnit zaměstnání

Michaela Brodecká

Zaměstnanci v Česku zažívají nebývale příznivé období. Podle posledních údajů Eurostatu se nezaměstnanost u nás drží na rekordních 2,3 procenta, což je vůbec nejméně z celé Evropské unie. A to je skvělá zpráva pro všechny, kteří uvažují o změně pracoviště. Řada firem totiž doslova baží po kvalitních zaměstnancích a nabízí jim výhodné pracovní podmínky. Naopak některé instituce zaspaly a svých zaměstnanců si příliš neváží.

Ať už máte svou práci opravdu rádi, anebo se spíše bojíte změny k horšímu, výsledek je stále stejný: zdráháte se odejít. A přestože každé ráno vstáváte se staženým žaludkem, stejně dopijete kávu a vyrážíte. A po cestě se snažíte sami sebe přesvědčit, že přeháníte a vaše situace je vlastně „úplně normální“. Co když ale jen zbytečně schováváte hlavu do písku?

Stagnace

Ve firmě pracujete léta, ve svém oboru jste skutečný profesionál. A přesto stále zůstáváte na jedné a té samé pozici, plníte stále stejné úkoly a nikam se neposunujete, nerozvíjíte se. Prostě stojíte.  

Pokud nepatříte k těm, kterým taková monotónnost a rutina vyhovuje, nejspíš už nějakou dobu v práci bez perspektivy trpíte. A představa, že budete na stejném místě třeba dalších dvacet let, vás ubíjí. Pokud vám nadřízený není schopen nabídnout žádnou možnost rozvoje, není lepší chvíle, než se rozloučit a hledat vyšší cíle jinde.

Vyhoření

Schopný člověk potřebuje smysluplnou práci a často jí potřebuje hodně. Úkoly jsou pro něj výzva, která motivuje. S tím je ale spjatá i potřeba uznání a ocenění. Pokud se mu ale nedostává a naopak získá pocit, že se jeho nadstandardní přístup k práci stal v očích šéfa samozřejmostí, nadšení rychle střídá nechuť. Poznáváte se v tom?

Pak je třeba začít jednat. Pracujete přes čas? Pak vám náleží odměna nebo dovolená navíc. Odvádíte lepší práci než kolegové? Pak je možná na čase zvýšení mzdy. V případě, že nadřízený vaše návrhy odmítne anebo se vyjádří příliš neurčitě, máte vážný důvod ke změně.

Nebo chcete skončit jako křeček, který ráno vleze do běhacího kolečka, večer z něj vysílený vypadne a zjistí, že se vlastně neposunul ani o centimetr?

Neviditelný „průměr“

Předkládáte nové nápady, máte spoustu námětů na zlepšení, pracujete naplno. Na poradách vás nadřízení chválí. Jenže když přijde na rozdávání odměn, nejste jaksi na řadě.  

Smetanu si rozdělí manažeři, trochu občas zbude na uklízečky a vrátné, aby si firma zajistila odborářský klid a lidskou tvář. Případně vedení exemplárně ocení kolegu, který je sice podprůměrný, ale tento měsíc se mu zrovna něco povedlo. Něco, co je pro vás zajetý standard.

Čtěte také: ,,Státní vs. soukromé vzdělávání. Za školné vyžadujte kvalitu“ ⇒

,,Státní a veřejné školy mají v povědomí lidí pořád ještě jakýsi punc záruky kvality.“

Tento paradox, jehož výsledkem je demotivovaný „průměrný“ zaměstnanec, který ale dělá skutečnou práci, má vedení často sklon bagatelizovat. Opravdu chcete dál pracovat pro někoho, kdo nepozná váš podíl práce na úspěchu, ze kterého přitom v podstatě sám žije?

Manažerská neschopnost

Jste nachlazení a potřebujete se den vyležet v posteli. Jenže váš šéf se na vás nedůvěřivě zadívá a jen neochotně vám umožní vybrat si den dovolené. On je přece v práci, i když má angínu. Anebo jiná situace: nadřízený vždy požaduje, abyste práci dodali v zadaném termínu. Sám se ale nestydí vám napsat e-mail v půl desáté večer s tím, že vám během dne jaksi zapomněl zadat práci, která má být hotová do rána. A tak místo spánku sedíte u počítače. No co, on přece také pracuje do noci, tak co byste to neskousli vy?

Jenže vy nemusíte. Zaměstnání není totální nasazení bez pravidel. Pracovní doba, nárok na dovolenou a slušné zacházení. To jsou mantinely, do kterých se musí schopný manažer vejít. Existují samozřejmě opodstatněné výjimky, kdy je třeba odvést práci přes čas nebo oželet plánovanou dovolenou. Těmi ale šéfové nesmí v žádném případě krýt vlastní neschopnost profesionálně vést tým.

Důvodů, proč změnit zaměstnání, může být samozřejmě více. Vedle negativní motivace to může být i ta pozitivní. Třeba výhodnější nabídka práce, osobní rozvoj nebo třeba možnost pracovat v zahraničí.

Vždy by ale měla být hlavním cílem změny vaše spokojenost s prostředím, které si pro sebe vyberete.  

Vždyť v práci strávíme zhruba třetinu dne. A to je zásadní důvod, proč by měl být tento čas opravdu smysluplně využitý.>

Sdílet článek