15. června 2018

Šikovný chlap v kuchyni je víc než sexy žena v zástěře

Tereza Sládková

Jídlo neodmyslitelně patří k životu, jen na něj nemáme tolik času. Toho si je vědom Marian Cech, a proto se každý den díky své Jídelně na Bavlně stará o kvalitní přísun jídel pro hradecké obyvatele. Při tom i rád rozdává své zkušenosti se Zonky.

Opět se nacházím na trase Praha – Hradec Králové. Cestou mi hlavou proletí myšlenka, že je to již po několikáté, co jedu na rozhovor právě do tohoto města. Lidé tady asi více podnikají. Patří mezi ně i Marian Cech, který provozuje ne jednu, ale už dokonce dvě jídelny.

button_jak_zonky_pujcuje_cervena

Mé kroky vedou do Jídelny na Bavlně, která se nachází pár kroků od hradeckého akvária ve Veverkově ulici. Je to poklidná část města, tak si užívám prostředí a nasávám místní atmosféru. Nijak nemusím hledat budovu, jelikož před ní na ulici stojí polepený vůz této jídelny. U ní stojí dva muži a jeden z nich, jako by mě poznal, mě vítá. Ihned mi je jasné, že je to Marian.

Po důkladné obhlídce, kdy mi Marian ukázal i ten poslední šroubek v jídelně, a tedy svůj nový konvektomat, který si díky Zonky pořídil, usedáme ke kávě a vracíme se na samotný začátek celého příběhu.

Za ty roky se stalo tolik věcí, že musím trochu zapátrat v paměti. (smích) Ale celý nápad vznikl v roce 2008. Jsem vyučený kuchař. Pracoval jsem 10 let jako šéfkuchař jedné zvučné restaurace a později jsem čerpal několik let zkušeností v zahraničí. Myšlenka zkusit něco sám v gastronomii mě delší dobu lákala, ale znáte to. Než dojdete k nějakému finálnímu rozhodnutí, předchází tomu XY fází – probíráte to ze všech stran a stále dokola. No a v tom roce 2008 jsem se dozvěděl od známého o možnosti odkoupit jednu prodejnu. A bylo to. Musel jsem se rozhodnout a jednat. A tak jsem to udělal.(smích) Jelikož jsem rozený „Hradečák“ a zároveň patriot, věděl jsem, že provozovat jídelnu chci právě zde.

Tak to byla jedna fáze, ta první. Podle mě je to tedy ta nejdůležitější, kdy člověk učiní finální rozhodnutí a jde do toho. Jednou to krásně vystihl Muhammad Ali: „Ten, kdo nemá dostatek odvahy riskovat, v životě nikdy nic nedosáhne.“

Jak říkáš, důležitý je určitě ten moment, kdy se rozhodnete. Jenže ta fáze poté, kdy danou věc realizujete, je taky výživná. (smích) Ze začátku u mě musela pracovat celá rodina, nemohl jsem si dovolit mít zaměstnance. Tento luxus nastal až později, kdy jsem nabral zaměstnance a trošku ubral i na tempu, které bylo vražedné. Vždy mě ale nad vodou držely dvě věci – ten sen a rodina. Když máte zázemí a vidinu, jde to vše mnohem snadněji. Nejtěžší je udržet vysokou úroveň stravování a nezapadnout do stereotypu. Jsem stále jakoby ve střehu a snažím se neusnout na vavřínech. To je totiž cesta do pekel. Po deseti letech mohu říct, že se mi vykrystalizoval výborný tým, kterému není ohledně jídelny nic lhostejné i mimo jeho pracovní povinnosti. Toho si nesmírně každý den cením a vážím si všech, kteří mi pomáhají s mým snem.

,,Není bio obchod jako bio obchod.
Ten v Hradci Králové se skutečně vymyká“ ⇒

Že neusínáš na vavřínech, je vidět i z tvých plánů do budoucna. Když jsi mi vyprávěl o svých dalších počinech, nestačila jsem se divit, kde bereš tu energii a nápady. Fakt klobouk dolů.

(smích) Moc děkuji, Terko. Tohle je právě ono. To, když vám někdo řekne, že to děláte dobře, že vám fandí, že to, co děláte, je prospěšné a pomáhá. To je pro mě jako energetická injekce. Žene mě to vpřed a dává neskutečné množství energie, která vede k nápadům. Jak říkáš, plány mám. Docela mi létají v hlavě. V létě se chystám otevřít v Hradci Králové „retro mlíčák“. Bude na místě, kde má tento typ provozu dlouholetou tradici a do kterého jsem i já, jako malý kluk, velmi rád chodil. Budu se tedy snažit, díky nostalgii, co nejvíce dostat do srdcí zákazníků, kteří tento podnik také pamatují. Takový trochu návrat do minulosti v modernějším kabátě.

Je pravda, že tento druh podniků už nevídáme. A je to škoda, mnoho z nás je pamatuje a hlavně má rádo. Tak já pak asi zase dorazím. Zavzpomínat a ochutnat pár dobrot. Bude to tedy tvůj třetí podnik, kromě dvou jídelen budeš mít i tento „mlíčňák“. Víš, stále mě v hlavě zní otázka, proč by měl zákazník využít tvé jídelny a nechat si jídlo dovézt? V čem se lišíš od ostatních podniků?

Tak na to mám jednoduchou odpověď. Kvalita. Jsem toho názoru, že zákazník by mohl v této době již rozpoznat rozdíl mezi závodní (tovární) výrobou jídel a kvalitní českou kuchyní s domácími prvky. Nejenže se v posledních letech začala kvalita potravin a jídel dost řešit, lidé se zároveň více zajímají o to, co jedí. A to je dobře. Tomu moc fandím a vím, že je to velká část zdravého a spokojeného jedince. No a já nabízím dobré jídlo, které vaříme stejně dobře jako babička nedělní oběd. Pak ho lidem ještě rozvezeme. To je služba, která reaguje jen na poptávku na trhu. V dnešní době lidé musí hospodařit s časem. Ale nejlepší bude, když nás vyzkoušejí a sami uvidí.  

,,Italské speciality dominují královéhradecké kuchyni“ ⇒

Tak já vás rovnou vyzkouším. Dám si prosím ďábelské biftečky s bramborovými hranolky, ať se posilním na cestu zpět do Prahy. Ale ještě mi prosím před obědem prozraď, jak ses dostal k Zonky. A díky čemu si tu vlastně takto spolu můžeme povídat.

Povídat, popíjet a jíst. (smích) Ideální kombinace. A tak to nějak celé se Zonky vnímám. Zonky mě velmi pomohlo v mé jídelně, kde jsem si mohl pořídit vysněný přístroj. Jedná se o konvektomat, který jsem ti ukazoval při obhlídce. Zjednodušeně řečeno se jedná o velkou horkovzdušnou troubu na tepelnou úpravu jídel. Já jsem na něj neměl, ale potřeboval jsem ho. V tomto momentě jsem si nemohl dovolit zdlouhavý proces, nemohl jsem si koupi ale ani odepřít. Byla opravdu třeba.

Proto jsem hledal možnosti a našel Zonky, kde vše proběhlo rychle, jednoduše, výhodně, a tedy k mé spokojenosti. Přístroj mi velmi ulehčil práci a zároveň zkvalitnil mé výrobky. A o to mi přece jde.

Když máte jasnou vizi a jdete si za ní, stejně jako třeba Marian, tak v tom nemusíte být sami. Rádi vám pomůžeme s jakýmkoliv snem. Jednoduše, rychle, online. To jsme my na Zonky.

Sdílet článek